Před sto šesti lety přišel 30. května 1916 na svět Jan Hanč, autor mimořádného literárního a duchovního odkazu, jehož význam v rodné zemi rozhodně není přeceňován, natož aby proslul za jejími hranicemi – bylo mu dáno narodit se do Čech, psát česky, navíc dospělý život strávit v totalitních režimech a mít na čtenáře setrvalé nároky, které většině nejsou příjemné. S Marcelem Duchampem, narozeným 28. července 1887 ve Francii a právem světově věhlasným, by patrně nikoho nenapadlo ho jakkoli spojovat. První z následujících citátů je datován rokem 1960, druhý o rok později. Jasnozřivost obou by snad měla být po šedesáti letech zřejmá každému, kdo bere umění a kulturu jen trochu vážně – a netřeba přitom vést terminologické spory o pojmech ilegalita, underground či podzemí. Duchampův život byl relativně dlouhý, Hančův relativně krátký, Jan Hanč zemřel v roce 1963, Marcel Duchamp o pět let později. Dvě dekády poté se Čechy náhle přiblížily Západu, aby s postupem let následujích znovu čím dál víc sílila hrozba opaku. A co umění ve „světě, v němž žijeme“? Autor známé stati z roku 1940, jejíž název jsme si pro předcházející větu vypůjčili, patřil svého času nejen k Hančovým souputníkům, ale byl rovněž jedním z nemnohých zdejších interpretů Duchampova díla.

„Umění. – Pomíjím blbost, kterou lze nalézt v naučném slovníku pod tímto slovem. Pomíjím také všechno spotřební zboží vyráběné továrně nebo podomácku, kterým se plní knikupecké krámy, galerie a divadla a koncertní síně. Nalézt zde umění je stejně trudnou prací jako hledat jehlu v kupě sena. Podle neviditelné jehly nazývá se celá kupa uměním. – Umění je vlastně krádež, ukradnutí atomu tajemství života a světa. Je k němu zapotřebí zoufalé posedlosti a nespokojenosti se vším dosažitelným a pochopitelným. Umění je zhmotněný výkřik úžasu a poznání. Je proto zcela nepochopitelné, snaží-li se někdo otevřít si s ním živnost nebo učinit si z něho prostředek pohodlného života, nehledě k tomu, že pohodlný život je uměleckou Saharou. – Nikoho nesmí klamat, jak to zdánlivě nyní běží. Na Západě je umělcem, kdo dovede bavit lidi, na Východě je umělcem, kdo dovede nastavovat kaši uznaného umění podle státních norem. Na Západě je to buď živnostník, nebo výrobce šlágrů, na Východě ten, komu to napíší do pracovní knížky a občanské legitimace. V obou případech je skutečné umění zahnáno do ilegality.“
(Jan Hanč, Umění 1960, Desky s prózou)

„The great artist of tomorrow will go underground.“
(Marcel Duchamp, Where Do We Go From Here?, Symposium at Philadelphia Museum College of Art, 1961)