Když jsem na konci osmdesátých let poprvé navštívila hotel Sonnevanck, měla jsem pocit, že jsem tak trochu v kostele, i když ten dům s terasou na úpatí dun, s proskleným sálem, kuchyní a pokoji pro hosty ve dvou poschodích vnějškově kostel ani trochu nepřipomínal. Svou atmosférou ale budil dojem, že to je místo úplně pro všechny...
více