Usnesením vlády z 21. října „o přijetí krizového opatření“ byly ze zákazu činnosti v rámci nouzového stavu uděleny výjimky některým maloobchodních prodejnám a provozovnám: lékárnám, prodejnám potravin, benzinkám, drogeriím, galanteriím, trafikám, pohřebním službám, rovněž třeba květinářstvím a zahrádkářstvím, realitním kancelářím, sběrnám, prodejnám brýlí, prádelnám a čistírnám, prodejnám domácích potřeb, železářstvím, provozovnám servisu výpočetní a telekomunikační technologie, audio a video přijímačů a spotřební elektroniky, zámečnictvím, provozovnám účetnictví, prodejnám malých domácích zvířat a krmiv pro ně a dalším. Zákaz činnosti je jednoduše zdůvodněn ohrožením zdraví v souvislosti „s prokázáním výskytu koronaviru“ na území České republiky. Z dalších vyhlášení vlády vyplývá, že zákazy, omezení a výjimky v rámci nouzového stavu se řídí ohledem na nezbytnou nutnost ochrany života a obstarání základních životních potřeb.

Tvrdý dopad to má mimo jiné na knihkupectví, protože knihy si lidé teď mohou kupovat již jen přes internet. Vzhledem k dosavadní už tak prekérní situaci českého knižního trhu i vzhledem k tomu, že většina tržeb se i na něm realizuje v podzimním období, to představuje velmi vážný problém. A to zdaleka nejen ekonomický.

Česká vláda není jediná, která se rozhodla takto. Knihkupectví byla zavřena například i ve Francii. Pohoršení tam vyvolal nejen tento samotný fakt, ale také výjimka udělená velkoobchodům, jako je například Fnac, které rovněž prodávají knihy – byla odůvodněna tím, že zároveň mají v nabídce telefony a počítače a provozují elektronické servisní služby. Pro malá knihkupectví tak vznikla další nepřiměřená konkurence. Následující vlnu nevole vyvolala žádost francouzského ministerstva hospodářství, aby byl prodej knih zastaven i ve velkoobchodech: mnozí Francouzi očekávali nikoli takové řešení, ale znovuotevření dosud zavřených knihkupectví ve zpřísněném bezpečnostním režimu. Z popudu novináře a komentátora významného televizního literárního pořadu La Grande Librairie (Velké knihkupectví) Françoise Busnela, komiksového autora Joanna Sfara a řady dalších vznikla petice za to, aby byla znovuotevřeny knihkupectví a knihovny. Mimo jiné v ní stojí: „V době, kdy jsou koncertní a divadelní sály, muzea, umělecká centra a kina bohužel opět nucena zavírat, by otevření knihkupectví zachovalo přistup k četbě a ke kultuře v bezpečných sanitárních podmínkách. […] Knihkupectví se od minulého března vybavila [bezpečnostními potřebami] a může v nich být dokonale dodržován odstup. […] Návrat velkého počtu mladých i starších čtenářů do knihkupectví po konci prvního omezení dobře ukázal žízeň po pestrosti pohledů, které četba nabízí, i vůli hájit tento prostor pro život, kritické debaty a kulturu v našich městech. […] [K]niha není produktem jako jakýkoli jiný: je to statek, který musí být národem bráněn za všech okolností a všude. […] [N]ezávislá knihkupectví hrají roli, kterou nikdo jiný nezastává, jsou zásadní pro život naší sociální tkáně a našich lokálních míst, pro předávání kulturních statků a vědomostí a pro podporu literární tvorby. Nadto jsou jednou z nejúčinnějších hradeb proti ignorantství a nesnášenlivosti.“ Starostka Paříže v rozhovoru pro týdeník Le Journal du dimanche z 31. října konstatovala, že někteří francouzští starostové se rozhodli udělit výjimku vybraným maloobchodům, včetně knihkupectví. Stalo se tak v Dijonu, Clichy-la-Garenne, Yerres a dalších městech.

Ve Švýcarsku se během zavádění jarních bezpečnostních omezení zvažovalo, že knihkupectví budou vyhlášena za životně nezbytné. Sami knihkupci se ale tehdy rozhodli své obchody zavřít. Zároveň však zavedli různé inovace, mimo jiné online prohlídky prodejních pultů a regálů přes Face Time, stánky na veřejných prostranstvích, kde si čtenáři mohli vyzvedávat objednané tituly či vlastní doručovací služby. Na základě negativního dopadu jarních omezení zejména na malé knihkupce pak švýcarská vláda zkraje listopadu vydala usnesení, v němž knihkupectví zařadila mezi výjimky, které jako nezbytně nutné zůstávají otevřené.

V tomto kontextu nemůže nezaujmout případ Belgie, která má podobný počet obyvatel jako Česká republika a nachází se v současné epidemii koronaviru v obdobné situaci jako Česko (podle statistik Worldometer z 10. listopadu 500 789 nakažených proti 417 181 v ČR, kritických případů 1469 proti 1206 v ČR, 13 055 úmrtí oproti 5028 v ČR, přičemž je třeba vzít v potaz nesrovnatelně vyšší počet testů, 5 284 787 v Belgii proti 2 598 211 v ČR). Koncem října belgická vláda oznámila, že knihkupectví a knihovny zůstanou během lockdownu otevřená. Podobně jako potraviny, benzinky či obchody s potřebami nutnými k různým opravám tak v Belgii patří knihkupectví mezi provozovny s nejnutnějšími nezbytnostmi. Jeden představitel belgické vlády pro deník Le Soir uvedl, že není možné nevyváženě posilovat velkokoncerny jako Amazon a že jsou-li otevřené obchody s potřebami pro kutily, je nutné nechat otevřené i obchody pro oblast kulturní a intelektuální. Místopředseda vlády Georges Gilkinet při té příležitosti prohlásil: „Domníváme se, že je nutné věnovat pozornost nejen nejohroženějším částem populace, ale také duševnímu zdraví všech Belgičanů.“

Inu, jiné kraje, jiné mravy. Dle všeho v zemi babišismu a buranokracie (jak zní název zatím posledního výboru z textů Bohumila Doležala) jsou pro hlavní představitele české vlády hradby proti ignorantství a nesnášenlivosti životně nežádoucí.