Co si zapisovala Anna Kareninová v srpnu před sedmi lety v rámci projektu Jedna věta:
Anna Kareninová, foto © Karel Cudlín
Jedna věta
Anna Kareninová
SRPEN
1. srpna
„… / Spona sepnutá / nad zdvihem křídel“ (zeleným fixem).
2. srpna
Vedra nepolevují.
3. srpna
„Anno, / šel jsem / doprovodit Pavla / P. – Anno, / snědl jsem vše, co mi Petr dal na talíř; bylo to tak dobrý, že mě mrzí, že nemám dietu; hauhola co nejdřív / Pavel“ (černou fixou – a pak že neumím vařit! ale jen slinivkovou dietu).
4. srpna
„Anno, / jdu / jen / odpozorovat / počas. / P.“ (zeleným fixem).
5. srpna
Vedra nepolevují.
6. srpna
„Ženo Anno, / sem patříš, / tady jsi doma; / čekal jsem do 11.30, / jdu do marketu; / (…) / P.“ (zeleným fixem v Celetné).
7. srpna
„Ženo moje svoje Anno, / konej, jak usoudíš: / můžeme mít i ten malý stolek, rozviklaný není; možná na balkon před řepku olejnou?“ (zeleným fixem v naší garsonce ve starobinci v Čimicích).
8. srpna
Vedra.
9. srpna
Nepolevují.
10. srpna
Zápisek, teď v srpnu vždy Petrův: „oheň – ústa, voda – oko, země – srdce, vzduch – [ucho] ruka; pukat plakat planout padat“ (začátek sedmdesátých let).
11. srpna
Sen z 1. na 2. srpna 2015: o Petrovi; jdu do Celetné; vidina „plynové komory“ plné kouře z cigaret, loudám se, zacházím do velkého víceúrovňového bytu, kde jsme s Petrem snad kdysi chtěli bydlet, neuměli ho přestavět nebo nám nebylo dáno, teď v něm bydlí hodně přátel výtvarníků, nejsou to určité tváře, vítají mě, provázejí mě, snad pozdravují Petra; cestou do Celetné se pak ještě pokouším koupit si lístek do divadla, hledám pokladnu, divadlo je snad příměrem toho představení v Arše, kam jsem šla sama (tanec butó s papírovými dekoracemi Adrieny Šimotové), a Petr litoval tolik, že jsem mu neřekla, už neměl o nic zájem, a mě to pak mrzelo, bylo to jediné představení; nevím, co bylo v divadle; vycházím, připomíná to vchod do pasáže někdejšího Knižního velkoobchodu, Petr v elegantním kabátě mě tam hledá a říká, že už nestojí za to, abych chodila do Celetné, beru ho za ruku a jdeme spolu do Celetné a už nemám tu představu kouřové komory, budím se a je mi smutno.
12. srpna
„Ano, Anno, / Ty jediná / (a těch průprav – Tvých) / se snad začteš / VEČTEŠ // Anno, / ano, / zestárnul jsem nad tím / snad o polovinu / těch skoro třiceti let / o která jsem se vracel / zpátky // (…) / A tak / P.“ (tužkou v Celetné u rukopisu Krátkých letních procesů).
13. srpna
Nepolevují.
14. srpna
Anno, / (…) ani do telefonu jsem ti nemohl říct – nefunguje; jdu do marketu / P. (zeleným fixem v Celetné, když byla porouchaná budka).
15. srpna
„Anno, / bez tebe / není nic – / těším se, / P.“ (zeleným fixem v Celetné, po letech a ještě teď…).
16. srpna
Sen z 15. na 16. srpna 2015: Jitka a Jana Uhdeovy; nepamatuji si, co přesně děláme, paní Jitka velmi omládla, je šťastná; Jana má šedé vlasy a nový, také mladistvý účes.
17. srpna
„Anno, / anno 19.20? / jdu ti zkusit / zavolat / a do marketu; / sýr slibovaný nebyl! ‚a čaj je?‘ P.“ (zeleným fixem v Celetné).
18. srpna
„Anno, / ano 13.40; sýr žádný není; jaký čaj? / a tak / P.“ (černým fixem v Celetné).
19. srpna
M. i D., dva deseti- jedenáctiletí chlapci, jeden z Prahy, druhý z horské samoty, a oba trpí, když se musejí rozhodnout, Daník se dokonce rozplakal na otázku naléhající servírky „brambory nebo hranolky“?
20. srpna
„Pro A. [Pound taky] Dějiny jsou etym. od slova děj, a nikdy jinak“ (černým fixem).
21. srpna
47 let od srpna 68!
22. srpna
„Ano Anno, / (…) / P. / já se vrátím, / nikam se nežeň“ (zeleným fixem v Celetné).
23. srpna
„s. 118 Anno, kdes před touhle stránkou (cca 50.–70.) máš jen sinalé, / nevím jestli u sebe či jiného; / (…) / P.“ (tužkou).
24. srpna
Sen z 28. na 29. července 2015: na nějaké konferenci v paláci s dřevěným táflováním; námět není znám; samoobslužné obědy, výhled z terasy, zřejmě je to universitní palác v Římě; na jedno jednání mě nepouštějí, říkají „Madame Kareninova, to asi nemáte pozvánku“, ukazuje se, že jde o konferenci obchodníků, zřejmě nakladatelskou; ptám se tedy opět na oběd, naše samoobsluha je přesunuta blíž k terase, vidím, že máme nějakou velikou a údajně vzácnou rybu, nakládám si a jdu ke stolu, tam mi jakási žena nesrozumitelnou řečí nabízí krásný svetr, že je určitě můj, ukazuju jí, že svetr mám v kabele, ona si šťastně ten snad hezčí nechává; jdu si přidat rybu, plný talíř, moc mě to těší, na terase je vidět slunečný den, radostná a šťastná se budím, o čem byla konference, nevím, ani Pound ani Céline by takhle bohatou konferenci neměli.
25. srpna
Modrofialové hortensie rozkvetly ve Stoječíně nad pohřbeným Punťou.
26. srpna
Sen z 19. na 20. srpna 2015: na velké skalce ve Stoječíně stříhám modré květenství, připomíná květ hortensie, chci ho nazítří odnést mrtvému k hrobu, ti kolem mě mi říkají, že to mrtvý už nevidí, namítám, že mrtví a jejich vidění se propadají postupně; beru hortensie a vydávám se na cestu za mrtvými; přijíždím na filmový festival v přírodě (severském lese), mění se pak v literární, kdosi, mladý muž, mě žádá, abych za něj převzala literární cenu; odchází a já hledám možnost sprchy: nacházím polní sprchy, je do nich vidět, u každé z pěti sprch je stůl; většinou ženy posedávají u stolů; jdu k největšímu stolu, u něhož se nikdo nesprchuje, vysvětluji těm ženám, že zde je sprcha a ne sezení, nerady odcházejí; přichází P. H., marně mu říkám, že je to ženská sprcha a že je sem vidět; budím se.
27. srpna
„Anno, / jsi-li, vítej; / nejsi-li, budu volat, ale to vlastně nebudeš vědět; / zato věz, / že (…) / P.“ (světlezeleným fixem v Celetné).
28. srpna
„Oh rameuse sur le fleuve des morts“.
29. srpna
Léto se nevzdává.
30. srpna
„Vítej Anno, / zůstanu tady / dole, / přijdu sem; / 12.15 / P.“ (zeleným fixem v Celetné na čtverečkovaný papír).
31. srpna
„Dny – hluchavky / kdy je každá hudba němá“ (Krátké letní procesy), jen se odmlčela.
Jedna věta je projektem Viktora Karlíka, který oslovuje vybrané osobnosti, aby si po dobu následujícího roku zapisovaly každý den jednu větu. Od roku 2010 zatím vyšlo v Edici RR dvacet šest svazků od různých autorů. Jedna věta Anny Kareninové vyšla jako samostatně neprodejná příloha Revolver Revue č. 103/2016.
