Skip to main content

Flippy Block

Bubínek Revolveru 8. 6. 2011

Šlapající kritika

<p>Jan Suk v A2 č. 3/2011 v rubrice &bdquo;došlo&ldquo;, která je&nbsp;patrně jeho poslední kritickou tribunou, chtěl zřejmě doplnit text Libuše Bělunkové, která v jednom z předchozích čísel psala o únavě v psaní o kultuře. Suk píše: &bdquo;Zmatení nastává už v základních hodnotových kritériích, jak nastavit kritiku, jak seřídit její mechanismus, aby účinně pracoval a nezadrhával se.&ldquo; Dále si všímá toho, že &bdquo;velký kritik&ldquo; se &bdquo;u nás&ldquo; ani objevit nemůže: byl by totiž okamžitě znechucen tím, že &bdquo;už během prvního setkání s kterýmkoli kulturním periodikem mu bude naznačeno, že může psát pouze o tom, co mu bude přikázáno.&ldquo;<br /><br />Názor, že kdosi diktuje, co se smí psát, je nezpochybnitelný. Je totiž rozšířen natolik, že pokud se pokoušíte vyslovit opak, přesvědčíte tím ostatní jen o tom, že &bdquo;zatloukáte&ldquo;. Šiřitelé tohoto názoru jsou obvykle ti, jejichž hlouposti už nikdo nechce tisknout. I zatvrdí se a odměnou je jim pocit nezávislého kritika.<br /><br />Ještě k Sukovu &bdquo;zmatení základních hodnotových kritérií&ldquo;: pozorujeme ho hlavně u něho samotného. Kritik se &bdquo;seřízeným mechanismem&ldquo; může psát cokoli, jen ne kritiku. Kritika je zápasem o text, který začíná vždy od začátku, je odpovědí na výzvu, kterou před ni umělecké dílo pokládá. Proto je tak nesnadná, proto se vlastně vždy &bdquo;špatně píše&ldquo;, nejde od ruky, je to &bdquo;nenáviděné řemeslo&ldquo;, jak ho pojmenoval Jiří Opelík.<br /><br />Stejné číslo A2 ještě nabízí anketu o literárních časopisech. Ondřej Kavalír si všímá, že literární kritiku provozují buďto studenti anebo deníkáři, a uvítal by, kdyby se literární kritice věnovali &bdquo;zkušení kritici, kteří by psaní provozovali kontinuálně&quot;. Má částečně pravdu, avšak pokud se pozorněji podíváme, kdo současnou literaturu z velké části kriticky reflektuje, vidíme, že jeho touha je již naplněna. Máme ne právě málo &bdquo;zkušených kritiků&ldquo; pocházejících často z akademického prostředí, kteří pracují skutečně kontinuálně. Ovšem v tom smyslu, že svou prací naplňují to, co tak pěkně popisuje Jan Suk: šlapou jak pečlivě namazaný kritický stroj, který snadno přejede přes všechno, co se mu postaví do cesty, a &ndash; nezadrhává se.</p>

Dosavadní příspěvky autora pro Bubínek Revolveru
Posledních 10