<p>Jan Suk v A2 č. 3/2011 v rubrice „došlo“, která je patrně jeho poslední kritickou tribunou, chtěl zřejmě doplnit text Libuše Bělunkové, která v jednom z předchozích čísel psala o únavě v psaní o kultuře. Suk píše: „Zmatení nastává už v základních hodnotových kritériích, jak nastavit kritiku, jak seřídit její mechanismus, aby účinně pracoval a nezadrhával se.“ Dále si všímá toho, že „velký kritik“ se „u nás“ ani objevit nemůže: byl by totiž okamžitě znechucen tím, že „už během prvního setkání s kterýmkoli kulturním periodikem mu bude naznačeno, že může psát pouze o tom, co mu bude přikázáno.“<br /><br />Názor, že kdosi diktuje, co se smí psát, je nezpochybnitelný. Je totiž rozšířen natolik, že pokud se pokoušíte vyslovit opak, přesvědčíte tím ostatní jen o tom, že „zatloukáte“. Šiřitelé tohoto názoru jsou obvykle ti, jejichž hlouposti už nikdo nechce tisknout. I zatvrdí se a odměnou je jim pocit nezávislého kritika.<br /><br />Ještě k Sukovu „zmatení základních hodnotových kritérií“: pozorujeme ho hlavně u něho samotného. Kritik se „seřízeným mechanismem“ může psát cokoli, jen ne kritiku. Kritika je zápasem o text, který začíná vždy od začátku, je odpovědí na výzvu, kterou před ni umělecké dílo pokládá. Proto je tak nesnadná, proto se vlastně vždy „špatně píše“, nejde od ruky, je to „nenáviděné řemeslo“, jak ho pojmenoval Jiří Opelík.<br /><br />Stejné číslo A2 ještě nabízí anketu o literárních časopisech. Ondřej Kavalír si všímá, že literární kritiku provozují buďto studenti anebo deníkáři, a uvítal by, kdyby se literární kritice věnovali „zkušení kritici, kteří by psaní provozovali kontinuálně". Má částečně pravdu, avšak pokud se pozorněji podíváme, kdo současnou literaturu z velké části kriticky reflektuje, vidíme, že jeho touha je již naplněna. Máme ne právě málo „zkušených kritiků“ pocházejících často z akademického prostředí, kteří pracují skutečně kontinuálně. Ovšem v tom smyslu, že svou prací naplňují to, co tak pěkně popisuje Jan Suk: šlapou jak pečlivě namazaný kritický stroj, který snadno přejede přes všechno, co se mu postaví do cesty, a – nezadrhává se.</p>