Je zábavné pozorovat, jak často se tzv., a většinou samozvaní intelektuálové chytají za nos, když sami užívají takové floskule, které by zněly hloupě i v televizních seriálech. Vynikající ukázkou myšlenkové floskule je potřeba komentovat „stav světa“. Spíše tedy vlastní představy o světě. Tedy vyřknout, jak se to se světem má a vzápětí říct svůj názor, jak by to vypadat mělo. Anebo zůstat jen u toho negativního vymezení, to přece stačí. Intelektuál je podle této šablony někdo, kdo se usilovným čtením a přemýšlením přesvědčil o tom, že se světem je to špatné, vládne hloupost, nespravedlnost a lůza a tento stav je třeba tepat, protože tak to napravíme. Dospěl tedy celoživotní myšlenkovou činností k tomu nejprimitivnějším obratu, kterého je lidská mysl schopna. 

Jediný způsob, jak se dá něco komentovat, je předvést precizní nasvícení určitého problému – můžeme tedy mluvit jen o tom, co „svět“ zatím nepřipomíná ani vzdáleně. Toto je však zaměňováno za všeobecná, a tedy bezcenná tvrzení. „Napříč zemí se rozrostl bezprecedentní systém korupce na komunální, krajské i centrální úrovni," všímá si pravidelný produktor takových tezí, socioložka Šiklová. Nic konkrétního neuvádí, navíc opomíjí fakt, že korupce patří k demokracii (podobně jako lobby) a demokracie je bez ní nemyslitelná. „Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály," pokračuje statečně dál. Pro koho tyto veršovánky píše? Člověk zvyklý přemýšlet to ví i bez paní Šiklové, kdo se o to nepokoušel, považuje to za zbytečné fňukání intelektuálů – a v tom má vposledku pravdu. „Úředníků vesele přibývá, země se úspěšně zadlužuje, blbost jen kvete," říká další specialista na plýtvání slovy Lubomír Martínek. Hádám, že pokud by chtěl tento rozkvět blbosti nějak konkretizovat, nachytal by nejdříve sebe samého.

„Každý demograf poctivě přizná, že Evropa stárne a blbne," píše ve svém známém článku o školství Petr Piťha. Místo odkazu na jedinou studii, která by takovou absurditu tvrdila, se odvolává na „každého“ demografa. Piťha je totiž stižen chimérou, že „děti nečtou“, také že „sedí u počítačů“, a vůbec. O tom, jestli desetiletý školák řídící na počítači ekonomiku svého mikrostátu plus jeho vojenské akce „blbne“, bychom raději spekulovat neměli – vidíme názorně, jak to dopadlo s knihomoly.

„Tato doba jde z hlediska mravnosti strmě dolů, bratři a sestry!" slyšel jsem jednou kázat opata strahovského kláštera. Zřejmě zná dobu, ve které šla mravnost naopak strmě nahoru. Také lituji, že jsem se nenarodil právě v ní.

Užívání floskulí je tak odporná záležitost, že ji nenávidí i všichni ti blbí, nemravní a zkorumpovaní lidé z ulice, kteří intelektuálům tak lezou na nervy. Proto se teze tohoto charakteru míjí účinkem: chtějí změnit svět, ale přitom jen ukazují celé společnosti, že intelektuál je někdo, kdo jí nemá co dát.