Z Jedné věty básníka a překladatele Štěpána Noska, která právě vyšla jako samostatně neprodejná příloha jarní RR č. 102/2016, vybíráme pro čtenáře Bubínku Revolveru část psanou loni v březnu:
Štěpán Nosek – Jedna věta
(ukázka)
BŘEZEN
1. 3. Ano, dřív jsme jezdili do Hradce do divadla – než z toho Drábek udělal ochotnickej soubor.
2. 3. Jestli českým malířům něco nezávidím, je to český galerista.
3. 3. V rozečtené Červené knize k tomuto datu: Vezmi ten slepý směr své naději!
4. 3. Básníci mají novou hračku.
5. 3. Velice se směju (mj.) větě, kterou jsem napsal před čtyřmi lety: nevšiml jsem si, že by českými básníky tak mocně cloumal iluzorní přízrak světovosti, jak to slýchám v diskusích o českém výtvarném umění nebo spíš českém výtvarném provozu.
6. 3. Pamatovat si to, dům mrtvého básníka (proč chodit za mrtvými básníky?), s hruškou za tlustou zdí, dlouhé vteřiny dole na kamenech u řeky (otrávený rybář skládající nádobíčko), lesní sráz padající do šera, auto plující polem, pamatovat si to, všechno – a nezbláznit se z toho.
7. 3. Je legitimním účelem poezie vypláznout jazyk?
8. 3. Hořká vůně březnového perfektního dne.
9. 3. Dosáhl jsem toho, životní úspěch, mám svoji kavárnu a svého kavárníka (Matěj), velkými okny na roztřesené dopolední náměstí.
10. 3. Napsat o vzniku Carnation, Lily, Lily, Rose – to musím, chci.
11. 3. Vždyť i nakonec ten penis, v nějž se věřilo jako v kouzelnou hůlku, je stále tak trochu pohádkový, uzavírá bohemista recenzi sbírky Terezy Riedlbauchové v A2.
12. 3. Místo Honzovy přednášky o Kladsku s večerem obvolávat automechaniky.
13. 3. Nechci už nikdy nikoho nic učit.
14. 3. Od června v Tate velká retrospektiva Agnes Martin: to tam budu, to tam budu!
15. 3. Správně bys mi měl odpovědět, kakosty, vole, kvetou až v květnu, a ve vnitřní Praze abys je pohledal.
16. 3. Klub českých reakcionářských intelektuálů, který se schází už od září, to v polovině února dotáhl až do sněmovny, píší v A2 a myslí to, jako obvykle, smrtelně vážně.
17. 3. To kalendárium v korespondenci Celan – Bachmannová, tři sloupce, uprostřed něco jako společný život: kolikrát už jsem se vrátil k tomuhle otřesnému, silnému textu?
18. 3. Dobrý den, pane Nosku, na úvod si Vás dovolím ujistit, že se i já snažím používat zdravý rozum.
19. 3. Jak jsem mohl před dvaceti lety neznat básně z Bytosti a Strašné záře, líbily by se mi tehdy taky tak?
20. 3. Celá škola v parku u Michala s vyvrácenými hlavami, kousky tmavých skel, plátny s kotoučem, štěrbinami v dlaních, v neskutečném pastelovém světle světa.
21. 3. Ozářené holé břehy, nelomené, čelné barvy fasád, třpytící se řeka, všechno jenom pro mě – jenom pro mě.
22. 3. Akoby som chcel slovami pozliepať rozbité sny, vystavať zo slov okolo prázdnoty intímnejší, znesiteľnejší priestor.
23. 3. Jsi ctižádost, která se chvěje.
24. 3. Vidím to i v Národním parku Krkonoše, kde nestačí jen letní a zimní horská turistika, ale je tam potřeba vecpat ještě vodní sporty, tenis, golf, cyklistiku, motorismus a všechno, co je v Pardubicích.
25. 3. Mikuláškovi Požitkáři jsou efektní, dobře napsané divadlo – jenže má to ještě cenu: udráždit se k smrti temnými vtipy a sladkým nihilismem?
26. 3. Hodně bych chtěl číst tvou sbírku Em, co naplat, budu ji muset někdy ilegálně propašovat ze Slovenska, abys o tom nevěděl.
27. 3. Leží už v namodralých blánách sněhu na kraji zahrady.
28. 3. Od Lysé se těším na anděly.
29. 3. Dívat se s Jaromírem Zelenkou na biatlon je skoro stejně tak dobré jako dívat se s ním na Tour de France.
30. 3. Básně a současný básnický provoz se mají k sobě asi jako výtvarné umění a 99 % českých galeristů.
31. 3. Je to moc hezké číslo.