V sobotu ráno 28. listopadu hlásal hlavní titulek na novinky.cz: „Těžkooděnci v centru Prahy ukončili nelegální party, dveře vyrazili beranidlem.“ V textu pod tím stojí, že zásah proběhl v klubu v Anenské ulici, kam se „speciální pořádková jednotka“ vydala „prověřit informaci“ (podle všeho tedy udání) o soukromém večírku. Její příslušníci našli dvoje zamčené dveře, a protože je „na výzvu“ nikdo neotevřel, rozmlátili je a vnikli do sklepa, kde nalezli asi sto dvacet mladých lidí. Někteří z hostů se pokusili odejít jiným východem, ale muži zákona je pochytali. Mládež pak legitimovali, zadržovali asi dvě hodiny, osm „pravděpodobných“ organizátorů akce skončilo na služebně, jedna dívka v nemocnici kvůli opilosti. Zásah trval do časných ranních hodin, další postih zadržených se bude řešit ve správním řízení, organizátorům hrozí vysoká pokuta.

Je jednoduché tu těsně předadventní událost nekriticky akceptovat: kvůli epidemii koronaviru a nouzovému stavu platí zvláštní předpisy, policie bezpochyby nemůže ignorovat jejich porušování. Jenomže i tentokrát je snad na místě otázka přiměřenosti – a Policie ČR se v tomto případě nechovala přiměřeně, ale agresivně a teatrálně. Nestačilo, že ukončila večírek a perlustrovala přítomné, ale chlubí se zásahem, jako by zlikvidovala teroristické hnízdo. Informovala o tom na twitteru, zveřejnila video a zřejmě dala tip také novinářům, kteří dění před klubem rovněž natáčeli. Na záběrech jsou vidět muži v kuklách a v černém vojenském oblečení, ověšení jakýmisi bojovými pomůckami, vypadají jak komando, nastupující k boji se zvlášť nebezpečnou ozbrojenou mafií. Proč je právě v tomto případě česká policie takto vyhastrošená? Proč si při běžném zákroku proti mládeži nevystačí s obyčejnými uniformami a placatými čepicemi?

O zásahu se referovalo snad ve všech masmédiích, a to velice vzrušeně, jazykem, přejímaným od policejních mluvčích, který má podtrhovat „závažnost situace“: autorům zpráv nestačilo konstatovat, že někdo porušil pravidla a mělo to následky, nýbrž dokola opakovali, že to byla „nelegální party“ a „nelegální večírek“; nestačilo napsat, že se na večírku pilo, ale bylo třeba sdělit, že na něm „tekl alkohol proudem“; naštěstí nikdo „nekladl odpor“ a zadržení účastníci jsou převážně „cizinci“. Byl vytvořen Zločin, z mejdanu nezodpovědných mladých lidí se stalo málem spiknutí záškodníků proti národnímu zdraví.

Působí to směšně a děsivě zároveň a není to náhoda – naopak důsledek covidové hysterie a přetrvávající bojové politicko-mediální rétoriky, která z velké nepříjemnosti s epidemií vytvořila „válku“ a vyvolává v lidech hrůzu. Nešíří snad stejná masmédia už dlouhé týdny iracionální strach? Nedávají soustavně přednost špatným zprávám? Neměl v nich ještě donedávna výrazný prostor například výstřední podivín-vědec, který na facebooku rozmlouvá s kocourem, před pár týdny požadoval ještě drastičtější omezení občanských práv a predikoval, že tu v půli listopadu budeme mít mrazáky plné mrtvol?

Babišova vláda nezvládla zařídit inteligentní protipandemická opatření, dokázala „bojovat s koronavirem“ takřka výhradně tím, že na základě krajně problematických kritérií v zemi plošně omezila veškerý život a převedla neúnosnou zátěž na občany (že si to lidé v Čechách nechají líbit téměř bez odporu, je zas jiná otázka). Představitelé vlády se už delší dobu snaží házet vinu na údajně nezodpovědný lid (mejdan v Anenské se prý sice nekonal poprvé, ale i podle policie to byla v celkovém pražském dění výjimečná záležitost), spolu s prezidentem opakovaně podněcují policejní represi a propagandisticky ji zneužívají.

Ministr zdravotnictví za hnutí ANO Jan Blatný se k „nelegální party“ vyjádřil ještě v sobotu (po setkání u Miloše Zemana), podle zprávy na blesk.cz prohlásil: „Je to jednání, které je odsouzeníhodné, a myslím si, že by mělo být také adekvátně ohodnoceno včetně případného uložení pokut.“ Dodal, že bude požadovat, aby byly z události vyvozeny patřičné důsledky. Ministr zdravotnictví demokratické země však nemá co požadovat patřičné důsledky, nemá k tomu oprávnění, do výše případných trestů mu nic není. Máme ještě vůbec politickou opozici, která by takové selhání rychlokvašeného ministra důsledně a nahlas kritizovala? Snad jen pražský „pirátský“ primátor Zdeněk Hříb upozornil, že správní řízení nelze vést „na politickou objednávku“.

Policejní zákroky proti těm, co nedodržují proticovidová pravidla, probíhají i v jiných zemích – neznám detaily, je dost možné, že jsou to zásahy stejně problematické a politicky zneužívané, ale i kdyby tomu tak bylo, neospravedlňuje to dění v Čechách. U nás je stát v rozkladu, je tu vleklá a těžká politická krize, dominuje tu bezprecedentní politické buranství – a je tudíž také obrovské riziko, že díky dryáčnickým opatřením, šíření strachu a nekonečnému nouzovému stavu sice možná zpomalíme koronavirus, ale současně zničíme i poslední zbytky demokratických zvyklostí. Například nestranná policie se může takřka nenápadně proměnit v policii, snažící se zavděčit politické objednávce, tedy v policii politickou. Babišova vláda dnes usilovně pracuje na tom, aby mohla občanská práva omezovat i bez nouzového stavu a bez parlamentu (viz právě projednávaná novela zákona o veřejném zdraví). Pokud jí to projde a bude mít k ruce politicky poslušný policejní sbor, bude tu zas o dost hnusněji.