V úterý 26. září byla v Kavárně Na Boršově uvedena kniha Oplocený čas (Vzpomínky politického vězně). V úvodu večera zazněla řeč Františka Wiendla, potom ukázku z knihy četli herec Jan Vlasák a její editor a jeden z autorů Jan Wiendl. S ním na závěr proběhla beseda, kterou moderovala Edita Onuferová. Večerem provedla Terezie Pokorná. Čtenářům Bubínku Revolveru dnes přinášíme přepis projevu Františka Wiendla a fotografie Apoleny Typltové.
František Wiendl, foto Karel Cudlín pro Revolver Revue, 2023
Vážení přátelé, zdravím Vás a rád bych se předně omluvil, že nemohu být přímo mezi Vámi. Ve svém věku již bohužel věci, které bych rád uskutečnil, fyzicky nezvládám. Stejně tak pro mě bude snazší, když to, co chci vyjádřit, raději přečtu. Rád tedy využívám této možnosti, abych Vám řekl: Moc si vážím Vašeho zájmu. Nejde totiž jen o mé vzpomínky, o kterých v knize vyprávím. Když jsme se před léty se synem domluvili na tom, že mé vzpomínky takto zpracujeme, šlo nám v první řadě o to, znovu zpřítomnit osudy mých rodičů a všech těch mých kompliců a přátel, kteří již nežijí, bez nichž by ale aktivity naší skupiny nebyly takové, jaké byly. Jsem už opravdu poslední, kdo situace, o kterých v knize mluvíme, prožil a kdo je takto může připomenout. Po tatínkovi, mamince, mé ženě a řadě mých kompliců se mi stýská, vzpomínky někdy bolí, ale to je asi už bohužel úděl stoletých.
Šlo mi ale také o to, přiblížit tehdejší dobu a řadu situací, které vedly k nástupu totalitního režimu, v obecnější rovině. Pokusili jsme se mu tehdy svým způsobem a v rámci našich jistě omezených možností aktivně čelit, on nás ovšem v tehdejší konkrétní situaci přemohl. Tu moji blížící se stovku ale chápu i jako dar – shodou okolností jsem přežil i většinu našich vyšetřovatelů, soudců a věznitelů. Mohu tak podat toto svědectví a upozornit zvláště mladší generace na to, že jakkoli se to nezdá, určité rysy mají všechny totalitní systémy podobné. Jedním z nich je také společenská lhostejnost, občanská pasivita, snaha strčit hlavu do písku, nevidět určité okolnosti, na které je třeba upozornit a proti kterým je třeba se vymezit. Já a mí rodiče a přátelé jsme se takto vymezili vůči komunistickému režimu, který chápu jako zločinný. Dožil jsem se toho, že i naše společnost tuto skutečnost takto pojmenovala. Dožívám se ale také doby, kdy sílí hlasy, které to zpochybňují, a sílí jevy, které naznačují další možné projevy nesvobody. Tomu je potřeba se bránit.
Pokud naše knížka podnítí pozornost zvláště mladých lidí, posílí jejich vůli ke svobodě, pak si myslím, že splnila svůj účel. Děkuji proto Revolver Revue, že umožnila, aby spatřila světlo světa. Vám všem ještě jednou děkuji za Váš zájem, přeji Vám pevné zdraví a to, abyste své životy prožívali tak, jak je hodláte prožít vy sami, a ne tak, jak by Vám chtěl někdo nadiktovat.
František Wiendl