Milí mladí přátelé, členové mého ještě milejšího kunstWerku,
po delší době se vám opět ozývám z dočasného útočiště v daleké Argentině, abych se pokusil, tak jako již mnohokrát, přispět k Vaší práci kapkou inspirace.

Vzpomínám na naše skvělé rozhovory v Ostende, kdy jsme se zamýšleli nad uměleckou tvorbou a já se snažil korigovat Vaše, tehdy ještě možná trochu naivní názory. Snažili jste se tenkrát, jak si asi vzpomínáte, definovat problém záboru v uměleckém prostoru, kdy tvůrce svou činností vytváří území, které je – arciť jakoby – pouze jeho. V tomto prostoru pak může domněle pracovat pouze on a každý, kdo jeho hranice – jakoby – překročí, může být obviněn z epigonství či přímo plagiátorství. Vracím se k tomu proto, že si vzpomínám, jak Vás tento problém trápil: vidím jak dnes, že chvílemi jste byli dočista zoufalí z pocitu, že prostor pro Vaši budoucí tvorbu je již zcela rozparcelován a že na cokoliv, co vytvoříte, bude možno říci „to tady už bylo“, případně „takto již pracuje jiný tvůrce“. Na Vaše naříkání, že mech a klacíky má už zabrané tamten a zkroucené naháče na černobílých fotografiích zase onen, patrně již nikdy nezapomenu. Snažil jsem se Vám tehdy vysvětlit, že byť věc z určitého hlediska takto nahlížet lze, situace je o poznání složitější, a máte-li jasnou mysl a čisté svědomí, nikdo Vám nemůže bránit sáhnout například po paletě s olejovými barvami, a to dokonce ani tam v Nizozemí. Leč náš rozhovor jsme již nedokončili, protože já musel starý kontinent opustit.

Dění na současné umělecké scéně v Čechách sleduji teď jen velmi zpovzdálí, ale právě tento odstup mi dovoluje nahlížet věci v širším kontextu a spatřovat počátky směřování a zrody trendů. K tomu, co Vás tak trápilo v Ostende, jsem se teď po letech vrátil proto, abych Vás upozornil i na zcela opačný přístup k vytčenému problému, který ani Vám sice není neznámý, ale možná by stálo za to některé jeho aspekty ještě důkladněji promyslet. Je-li totiž v činnosti nějakého tvůrce rozpoznána účinná a snadno použitelná strategie, je záhy široce rozšířena mezi ostatní a jimi využívána, dokud se nevyčerpá – obvykle pak při tom bývá pozorován tzv. fenomén třetí generace: teprve třetí převzetí dané strategie bývá nejúspěšnější, zatímco první průkopnická generace zpravidla zcela upadá v zapomnění.

Jako konkrétní příklad snad může posloužit to, co pracovně nazývám strategií transformačního kolekcionismu. A v jejím rámci snad není krásnějšího příkladu než dojemný projekt ze současné umělecké scény v Čechách, kde jeho autoři za pomoci dobrovolníků ve Vysočanské trafačce-chrámu svobody vytvářejí objekt ze svíček, jež byly na pietních místech zapáleny k uctění památky Vašeho zesnulého bývalého prezidenta. Zbytky svíček jsou nyní shromážděny a postupně taveny, aby daly vzniknout asi dva metry vysokému voskovému dílu o půdorysu neuzavřeného srdce, do něhož lze vstoupit, předpokládám, že za účelem krátké meditace. Symbolika je tak jasná, že se mi nad tím v první chvíli, milí mladí přátelé, až zatajil dech. V této souvislosti mě rázem zamrzelo dle mého názoru zcela nedostatečné využití květin rovněž donesených k uctění památky zesnulého prezidenta. Poté, co pak byly shromážděny, byly vhozeny v Děčíně do Labe, aby odpluly do Německa, což sice můžeme označit za jakýsi happening, ale symbolické poselství tak zřejmé a čisté jako u voskového srdce zde už postrádám. O co působivější by bylo z květin vylisovat například vonnou esenci, či vytvořit velký herbář! Ovšem zásadním dílem strategie transformačního kolektivismu je Vám dobře známá a s výše jmenovanými příklady nikoliv nesouvisející slavná Klíčová Socha. Sbírku klíčů sice pro toto dílo nepořídil jeho autor, ale jeden z Vašich mobilních operátorů, dílo tedy vzniklo tak trochu jako zakázka reklamního průmyslu – to ale bylo v tomto případě zcela případné, protože tento fakt posílil vnímání klíče jako symbolu vsunutí či penetrace.

Jak Vás znám, nemusím už nic vysvětlovat. Jen doufám, že jsem opět alespoň nepatrně přispěl k osvěžení Vaší tvůrčí činnosti a že vás moje postřehy alespoň trochu zaujaly. Ostatně, chystám se za nedlouho na krátko do Evropy a bylo by milé setkat se po letech se svými uměleckými přáteli.

Se srdečným pozdravem Váš
Dr. Hirsch