Čtenářům Bubínku Revolveru dnes přinášíme ukázky z knihy J. H. Krchovského Tak ještě jedno jaro tedy, která vyšla v Edici RR v roce 2015 a je k dispozici její dotisk. Výbor editorka ve spolupráci s autorem rozvrhla do čtyř oddílů propojených motivy čtvera ročních období. Z každé části dnes vybíráme jednu báseň a jeden ze 14 linorytů Viktora Karlíka, které výbor doprovázejí.
J. H. Krchovský
Tak ještě jedno jaro tedy
I.
Ach to jaro!
strašná vůně
s nekonečným smradem…
− tahá mi to plíce z pusy
omotává větví
drtí mne to, dáví, dusí
a přetíná ve dví…
ta hrůza a nostalgie
po předsmutku polapení!
jak když kanec v listí ryje
strkám rypák do lupení
− duše vyje, štěká, stůně…
ach ten smrad a jeho vůně
nekonečno brání nasát…
ozývá se ze mě řvaní
jak z porodny prasat
II.
Pořád jen tma a tma… A náhle tolik světla!
ale jen krátce, krátce jen… Sám sobě zdál se sen
sen? – Svatojánská muška do oka mi vlétla
a svítíc dál vylétla druhým okem zase ven
III.
Vlhkem mi zavoněl magický říjen
vítr dnes vyje jak sbor smečky hyen
ulicí honí se spadané listy
i svíčky na hrobech blikají místy
…slyším, jak ze síně ke mně skrz hroby
plazí se do mlhy Fibichův Poém
dupám si do taktu raz dva tři doby
– komusi dávají poslední sbohem…
IV.
Poslední den všech dní… Kdo můžeš, děkuj!
poslední hodiny starého věku
poslední minuty zkurvené epochy
poslední vteřiny (poslední bezpochyb)
nastává Nový věk. – Bůh žehnej dětem…
Nový věk nastává, co svět je světem