Nadační fond pro záchranu Vyšehradského železničního mostu, v jehož čele stojí podnikatel a filantrop Tomáš Bistřický, představil ve čtvrtek 31. 10. v pražském DOXu nezávislou studii, která ukazuje, jak by bylo možné tento most zrekonstruovat a jak k němu lze dostavět třetí kolej. Klíčovými autory studie jsou architekt a mostní inženýr Petr Tej a architekt a urbanista Marek Kopeč.
Pro vypracování nezávislých expertíz byli osloveni specialisté ze zahraničí: Ian Firth z Velké Británie a Andreas Galmarini ze Švýcarska. Oba mají jak s rekonstrukcemi, tak s navrhováním mostů bohaté zkušenosti, a patří proto ve svém oboru k mezinárodně uznávaným autoritám. Ian Firth se podílel například na modernizaci Wye Bridge v Británii, Erskine Bridge ve Skotsku, West Gate Bridge v Autrálii a mnoha dalších. Jméno Andrease Galmariniho je spojeno třeba s Busan-Geoje Fixed Link Bridgs v Jižní Koreji, Sungai Johor Bridge v Malajsii či přístavbou nového železničního mostu Hinterrhein ve Švýcarsku. Protože osud mostu pod Vyšehradem dlouhodobě sledujeme, poprosili jsme je o jejich základní postoj k celé věci.
Čím je výtoňský most jedinečný a proč by měl být zachován?
Ian Firth: Je to historická památka. Ikona. Znají ji jak Pražané, tak návštěvníci, kteří do Prahy přijíždějí. Samozřejmě že podobné mosty jsou i v jiných zemích, ale tento je výjimečný svou polohou. Je součástí pražského panoramatu. Krom toho, že zachovat ho a opravit je rychlejší, jednodušší a levnější než postavit nový, k němu lidé mají silný osobní vztah.
Andreas Galmarini: Souhlasím s Ianem. Nadto musíme mít na paměti, že rekonstruovat železniční most není žádná riskantní operace. Je to něco, co se ve světě dělalo už mnohokrát a to i u mostů, které byly v daleko horším stavu. Výměnu vyžaduje jenom patnáct procent mostu. Takže za nás je jednoznačně k rekonstrukci.
Ian Firth: Myslím, že bychom neměli být slepí k jedné skutečnosti, a sice že v dnešní době, ve 20. letech 21. století, se musíme starat o to, co už máme, a ne to bořit a nahrazovat něčím novým. Z hlediska klimatické krize a udržitelnosti životního prostředí nemůžeme jen tak stavět nové věci. Je nemyslitelné postavit nový betonový most v situaci, kdy to nemusíme dělat. A my to nemusíme dělat, protože můžeme uchovat ten, co už máme. Musíme ho dát do dobrého stavu.
Připravil Adam Gebert.
Dovolujeme si upozornit na právě probíhající výstavu „1 2 3 – 123 let železničního mostu“ v Kobce 17 na Smíchovské náplavce, kde jsou do 24. listopadu ke zhlédnutí fotografie Karla Cudlína, které vznikly pro Revolver Revue, fotografie ze sbírek Archivu hlavního města Prahy a kurátorský výběr výtvarných děl ze sbírek GHMP. Více zde.
