Dostal jsem stručný čtenářský ohlas na svůj poslední článek (Babiš tvrdí: je tu polistopadový kartel. Kdepak, není, ale potřebujeme ho!). Nechci bez souhlasu pisatele zveřejnovat celý e-mail, to by mi přišlo neslušné, obsahuje nicméně otázku, která se mi zdá podstatná a je dobré na ni veřejně odpovědět. Zní takto: „Patřil by k tomu skutečnému a žádoucímu polistopadovému kartelu i nebožtík Václav Havel, nebo bychom se v tom kartelu měli obejít bez něho?“ Připomínám, že o prvním polistopadovém prezidentovi a jeho politickém dědictví jsem ve zmíněném článku i mnohokrát dříve kriticky psal.

Moje odpověď:
To, o co podle mne dnes jde, je obnova polistopadové demokracie.

Nemyslím si, že by Václav Havel byl ničitel polistopadové demokracie, jehož odkaz je třeba eliminovat, aby se otevřela cesta správným směrem. To by byl nesmysl a babišovská revoluční logika. Polistopadová demokracie měla, jako každá demokracie, chyby (tím se demokracie liší od nedemokratických režimů, ty mají cenzuru a policii). To, co potřebujeme, není kult osobností, ale kritický, věcný přístup. Václav Havel nebyl ničitel polistopadové demokracie jako například novopečený prezidentský kandidát Andrej Babiš (prezentuje se tak od roku 2013, a to čím dál tím cílevědoměji), byl jedním z jejích představitelů a dělal chyby. Ty je třeba kritizovat, a ne místo toho pěstovat jeho kult, jak se u nás už delší dobu cílevědomě děje. Tím škodíme demokracii, která je důležitější než Václav Havel (a také než kdokoli z nás).

Považuji za velmi důležité to zdůraznit v těchto dnech. V lednu nás čeká prezidentská volba, která ohlášenou kandidaturou Andreje Babiše dostala nové grády. Teď je zjevné, že to bude čelné střetnutí polistopadové demokracie s babišovskými Novými pořádky. Volbou Andreje Babiše prezidentem by se dovršilo – formálně vzato demokratickou cestou – faktické přepsání Ústavy ČR, které u nás ve věci prezidentských pravomocí probíhá už delší dobu.

Myslím, že jediný, kdo dnes ví, o co jde, a bere to se vší vážností, je Andrej Babiš. Relevantní protikandidáty (tedy takové, kteří by si uvědomovali závažnost situace), jak se zdá, nemá žádné. Premiér Fiala, který vyplňuje toto vakuum, se domnívá (dosud to nijak nekorigoval), že se u nás nic dramatického neděje a že demokracie není ohrožena o nic víc než jindy. Proti energickému postoji pana Babiše však nelze stavět nechumelismus.

V prezidentské volbě půjde o všechno a je nejvyšší čas si to uvědomit. Suverenita Ukrajiny nebo práva LGBT, to jsou jistě významné věci, ale pokud přijdeme o svobodu a demokracii, nedokážeme pomoci ani jedněm, ani druhým. Vzpamatujme se.