Vláda Petra Fialy, která dosud přesvědčivě podporuje přepadenou bojující Ukrajinu a zásadně odsuzuje násilné Rusko, se v pondělí 7. března večer vydala na Hrad, aby tak na zcela zbytečné „slavnosti“ ukázala jednotu s prezidentem Milošem Zemanem. Šaškárnu přenášela televize, bylo to neobyčejně trapné, když jsem přenos sledoval, velmi jsem se styděl. Inženýr Zeman ještě před měsícem působil jako jeden z nástrojů ruské propagandy ve světě, u nás to byl nástroj hlavní. Řekneme-li, že Zeman je vlastizrádce, který rozvracel právní stát a jako prezident nepřetržitě pracoval ve prospěch cizích mocností a proti své zemi, není to nadsázka a nic přehnaného, spíš naopak: Rusko (a Čína) už řadu let neohrožují jen Českou republiku, ale celý demokratický svět – škody, které Zeman napáchal, překračují naše hranice.

Dne 19. března 2018 Zeman gratuloval Putinovi ke znovuzvolení: „Nebudu skrývat, že jsem Vaše opětovné zvolení očekával, a není pro mě tudíž překvapením. Vaše přesvědčivé vítězství svědčí o tom, že drtivá většina Rusů preferuje stabilitu, předvídatelnost a perspektivnost, které ztělesňujete.“ (Přehled Zemanových vyjádření s ruskou tematikou viz v Reflexu.) Zeman pro Rusko pracoval z nízkých důvodů a představitelé Ruska dobře pochopili, že si pomstychtivého a zamindrákovaného starce omotají kolem prstu, pokud mu budou obratně dopřávat pocit, že je významný. Nikdy samozřejmě skutečně důležitý nebyl: vejde do dějin jako tragikomická postava, škůdce a malý ubohý poskok, který nedokázal vykonat nic dobrého, jen se hrbil před mocnými a využíval a zneužíval slabší.

V posledních dnech Zeman vytáhl hlavu z Putinova zadku a obrátil, aby si zachránil kůži. Na pondělním hradním večírku vyznamenal Řádem bílého lva ukrajinského prezidenta Zelenského. Stalo se tak na základě iniciativy poslankyně Barbory Urbanové (STAN), která tvrdí, že její návrh byl „dostatečně promyšlený“, což zní opravdu věrohodně. Zeman za roky svého působení česká státní vyznamenání zcela zdiskreditoval: představovala si snad paní poslankyně, že uctí Zelenského, když nechá Zemana, aby ho postavil do řady s Gottem, Bohdalovou a Trávníčkem? Ve skutečnosti umožnila prezidentovi udělat to, co ho dokonale vystihuje: zneužít ke svým potřebám kdykoli kohokoli, v tomto případě muže, který právě bojuje o život své země a nemá čas na to, aby takové sviňáctví vůbec registroval, natož aby se vůči němu mohl vymezovat. Zelenského měla před putinofilním Zemanem bránit Fialova vláda, byla to její povinnost. Místo toho dělala prezidentovi publikum, poslouchala jeho otřesné polodementní žvásty o závisti a Gretě Thunberg (!), přihlížela tomu, jak vedle Zelenského vyznamenává především místní mentální chudáky, kteří ani ve chvíli, kdy lidé na Ukrajině umírají, nemají dost slušnosti a chytrosti na to, aby tu medaili hanby odmítli.

Petr Fiala neměl žádný závažný důvod k tomu, aby na Hrad chodil. Nedá se to okecávat formalitami (nebyl státní svátek) ani politickou nutností (byl to večírek, nikoli oficiální jednání na zásadní téma). Věřím, že Petr Fiala je slušný člověk, ale to, co udělal v tomto případě, nebyl projev slušnosti, nýbrž slabosti. A k tomu velká politická chyba, neprozíravá snaha předstírat, že teď všichni táhneme za jeden provaz. Netáhneme, žádná politická jednota u nás neexistuje. Zeman se na to pomyslné lano s Fialovou pomocí jen na chvíli zavěsil, možná i s poradcem Martinem Nejedlým (jestlipak má pořád na mobilním telefonu Putinovu fotku?). Je příznačné, že se za Zemana teď v Lidových novinách zasazuje dlouholetý Babišův komentátor Zbyněk Petráček, v ohavném článku s výmluvným titulkem „Kádrovat až po válce. Zeman dal svůj svéráz i osobitost konečně do služeb dobré věci“.

Proč se Fiala a jeho vláda nemohli ohledně pondělního žalostného ceremoniálu zachovat stejně jako například předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová a předseda Senátu Miloš Vystrčil, kteří viděli věc jasně a vyvodili z toho důsledky? Proč místo toho Fiala říká, že jejich postoje „chápe“ a vede další nepřesvědčivé řeči? Premiér neměl chodit na Zemanovu „slavnost“, měl naopak podporovat a prosazovat Zemanovo sesazení z funkce – takhle se lze obávat, že bude nakonec slabý i v jiných otázkách.

V Čechách je časté až obvyklé, že lidé zastávají a deklarují nějaké postoje, ale nic dalšího z nich nevyvozují. Odsuzují Babiše a jeho politické počínání, a přitom přispívají do jeho novin, podporují Ukrajinu, a účastní se galavečera s ruskými šváby, slovy klasika z jedné huby studeně i teple dejchají. Když tu naopak někdo důsledky ze svého přesvědčení a postojů důsledně vyvozuje a bere věci vážně, říká se tomu u nás „radikalismus“, když se někomu připomíná byť jen pouhý fakt, že každý by měl nést odpovědnost za své jednání, říká se tomu „kádrování“. Netýká se to samozřejmě jen politiky, například před pár dny se udílely filmové ceny a už jen titulky po slavnostním večeru působily směšně: „Filmový Zátopek si doběhl pro osm Českých lvů. Modrožlutý ceremoniál byl věnován Ukrajině.“ Napadlo vůbec někoho, jak velice blbé je demonstrovat podporu Ukrajině, odívat se do modro-žlutých oblečků, a přitom halasně ocenit film, který oslavuje jednoho z velmi výrazných českých kolaborantů (viz Bubínek z 16. 9. 2021)?