„Patriarchální Revolver r[sic!]evue se literaturou obírá, aby předvedla, jak neochvějně střeží morální pravdy minulosti.“
Martin Lukáš: Bábel a Babel, Texty, č. 84, zima 2020–21, s. 28.

Nejprve jsem chtěl tučně zvýraznit slovo patriarchální, abych pobavil dlouholetou šéfredaktorku Revolver Revue. Pak jsem chtěl tučně zvýraznit slovo obírá, abych zdůraznil, čím je pro samotného autora věty psaní, čtení, redigování, tištění a vydávání literárních textů, což se v Revolver Revue děje. Pak jsem chtěl tučně zvýraznit spojení morální pravdy minulosti, abych vyděsil sám sebe tím, jak rychle mi patrně ujel nějaký vlak naložený novými morálními pravdami současnosti. Pak jsem si s myšlenkou tučného zvýrazňování přestal hrát, protože jsem si uvědomil, že celá tato věta je – větou tučnou. Ó, jak tučná je tato věta! Jako prase, dobře živené z koryta, do nějž se tak lehce vylívají pomeje, vzniklé při udržování vlastní image neochvějného kritika, starostlivě se obírajícího literaturou...

Podobnými „jednovětami“ počastoval Lukáš ve svém krátkém textu i další literární časopisy současnosti. Brzy ovšem dospěl k (jak doufám sebekritickému) závěru, že „četba textů o literatuře nikdy nenahradí četbu literatury“.