Dnes čtenářům Bubínku Revolveru přinášíme několik ukázek z čerstvé knihy Šamanský růženec, vydané v Edici RR:



La Inthonkaew, Autoportrét jako tygří žena, 2016

 

Ondřej Sekanina
Šamanský růženec

1.
Jsem dcera šamana.
Vidím věci, které nikdo jiný nevidí. Slyším věci, které nikdo jiný neslyší.
Nemusím proto tím vaším jazykem moc mluvit.
A taky jím moc nemluvím.
Ale občas zničehonic přijde voda a nese mě.
Pak musím hledat, kde vlastně jsem.
Nevím proč.

(…)

11.
Mívali jsme s bratříčky často hlad.
Lovila jsem malá zvířata do bambusových pastí.
Abych mohla do jedné pasti ulovit za noc víc než jedno zvíře, brala jsem bratříčky s sebou do lesa. Nechávala jsem je spát v kruhu z ohně. Já sama jsem byla na lovu.
Lovila jsem hrdličky. Střílela jsem je prakem a pekla na ohni. Jedli jsme je i s kostmi.
Lovila jsem hady. Chytala jsem je v trávě do staré rybářské sítě.
Lovila jsem žáby. Solila jsem je a sušila na slunci.
Lovila jsem netopýry. Líčila jsem na ně návnady z banánů. Dělala jsem je bratříčkům na zeleném kari.
Byla jsem malá. Mohla jsem lovit jen malá zvířata.
Mívali jsme s bratříčky často hlad.
Nevím proč.

(…)


La Inthonkaew, Šaman – hlava v listí, 2015 

23.
Tatínek měl několik synů. Za svého nástupce si tatínek vybral mě.
Jeden bratr se narodil se sloním chobotem.
Jeden bratr se zabil mladý na motorce.
Jeden bratr se stal transvestitou. Chodil v sukni. Odmítal pomáhat v hospodářství. Měl strach o svoje nalakované nehty.
Jeden bratr si se mnou rád hrál tak, že jsem plakala. Když to jednou tatínek viděl, zlomil mu obě ruce. Pak se ten bratr zbláznil. Dělal všude problémy. Pral se. Rád zabíjel zvířata tak, že umírala pomalu. Maminka se ho několikrát snažila otrávit. Nepodařilo se jí to.
Tatínek tak přišel o čtyři muže.
Za svého nástupce si tatínek vybral mě.
Nevím proč.

(…)

26.
Svoje první dítě jsem měla v patnácti.
Když jsem byla těhotná, začal se o mě starat náš kohout. Když jsem chodila na trh, náš kohout chodil se mnou a se mnou se vracel. Když jsem se chodila mýt do veřejných lázní, náš kohout chodil se mnou a se mnou se vracel. Když mě muž starý jako můj tatínek bil, náš kohout ho kloval do nohou.
Podívala jsem se našemu kohoutovi do očí. Poznala jsem, že je v něm lidská duše.
Ptala jsem se našeho kohouta, jestli je v něm duše mého tatínka. Náš kohout zavrtěl hlavou.
Ptala jsem se našeho kohouta, jestli je v něm duše mého dědečka. Náš kohout zavrtěl hlavou.
Ptala jsem se našeho kohouta, jestli je v něm duše jednoho z mých strýců, který už taky umřel. Náš kohout zavrtěl hlavou.
Ptala jsem se našeho kohouta, jestli je v něm duše některého z mých bratrů. Náš kohout přikývl.
Nevěřila jsem mu. Nevěděla jsem, že můj nejmilejší bratr se zabil na motorce. Pracoval nedaleko v žulovém lomu. Nerad nosil roušku a často kašlal. Často kašlal a často pil. Často jsem ho chtěla jet navštívit. Muž starý jako můj tatínek mě nikdy nepustil.
Začala jsem tušit, že umřel můj nejmilejší bratr, protože měl rád pohřební hudbu. Začala jsem tušit, že umřel můj nejmilejší bratr, protože život toho, kdo má rád pohřební hudbu, se poslechem pohřební hudby zkracuje.

(…)


La Inthonkaew, Autoportrét na buvolu mezi lotosy, 2017

34.
Mám dvě ruce. Mám dvě nohy.
Živila jsem se jako farmářka.
Živila jsem se jako lovkyně.
Živila jsem se jako kuchařka.
Živila jsem se jako uklízečka.
Živila jsem se jako pomocná dělnice na stavbě.
Živila jsem se jako pronajímatelka slunečníků na pláži na ostrově.
Mám dvě ruce.
Mám dvě nohy.
Když jsem přijela na druhý konec světa, začala jsem se živit tím, že jsem masírovala lidem záda.
Masírovala jsem záda všem vašim politikům. Masírovala jsem záda vašemu prvnímu prezidentovi.
Masírovala jsem záda všem vašim celebritám. Masírovala jsem záda vašemu nejmilejšímu zpěvákovi. Ten mi při tom chtěl lízat chodidla, tak jsem ho masírovat přestala.
Masírovala jsem záda všem vašim mafiánům. Ti si mysleli, že jim nerozumím, když mluví o svých obchodech. Tak ke mně chodili. Já jsem jim rozuměla, když mluvili o svých obchodech. Ale voda mě nesla pryč, já zapomínala, že mluvili o svých obchodech, a tak ke mně chodili.
Masírovala jsem záda Nakondovi.
Někdy do mě při masírování přešla nemoc mého zákazníka. Musela jsem recitovat ze svatých textů, abych se jí zbavila.
Nevím proč.

(…)

50.
Vrátila jsem se do vaší země na druhý konec světa.
Začala jsem žít se svým tygrem.
Vlastně je to tygřice. Někdy mě v noci budí ze spaní tím, jak vrčí.
Když jím, každé první sousto je vždy pro mou tygřici.
Když jím, každé druhé sousto je vždy pro mou tygřici.
Když jím, každé třetí sousto je vždy pro mou tygřici.
Když jím, jenom každé čtvrté sousto je vždy pro mě. A když mám chuť na syrové maso, to má ve mně chuť na syrové maso moje tygřice.
Moje tygřice jsem já a já jsem moje tygřice.
Když jdu na večírek s kamarádkami, vydržím pít až do rána, protože moje tygřice mi dává sílu. A jindy moje tygřice sama někde hodně běhá a já za ni pak musím hodně spát.
Moje tygřice ke mně přitahuje spousty mužů.
Moje tygřice jsem já a já jsem moje tygřice.
Nevím proč.


La Inthonkaew, Moje tygřice, 2011