Plynutí času lze dobře pozorovat na sobě nebo na lidech, kteří jsou nám blízcí. Jako by to bylo včera, říká se, ale rozhodně to neznamená, že se za tu dobu nic nestalo.

Je to už je deset let, co na stránkách Revolver Revue č. 61 vyšel příspěvek věnovaný jednomu z doyenů českého grafického designu Rostislavu Vaňkovi (nar. 31. 10. 1945) k jeho šedesátinám. Poměrně obsáhle referoval o jeho práci grafické i pedagogické. Od té doby se ledacos změnilo, Rostislav Vaněk už například nepůsobí jako vedoucí Ateliéru grafického designu a vizuální komunikace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, o to víc se však věnuje písmové tvorbě ve své písmolijně Signature Type. To podstatné se ovšem nezměnilo. Dál je oddán disciplíně, kterou si před lety zvolil, a sleduje nejen ji, ale také mnohé jiné pohyby na kulturní scéně. Je znalcem umění a pořád rozšiřuje svoji obdivuhodnou oborovou knihovnu. Stále často cestuje za uměním, které mu působí radost. Za zmíněných deset let vznikly v ateliéru pod jeho vedením i tři knihy, shrnující dosavadní práci studentů: WorkSearch design More work. Několikrát se svými studenty navštívil Japonsko, Itálii, Francii, Německo a USA, jmenovitě New York, který mu přirostl k srdci. Dekádu v jistém předstihu a symbolicky uzavřel rekapitulací vlastní celoživotní práce – knihou nazvanou výstižně Rostislav Vaněk / Graphic design / Type Design.

Na rozloučenou s pedagogickou činností pana profesora vyšla pod vedením Kristiny Fišerové brožurka, v níž je formou infografiky zachyceno Vaňkovo třináctileté pedagogické působení. Z grafů se dozvíme, kolika úkoly se studenti zabývali, kolik soutěží vyhráli, jaké země navštívili nebo kolik kilometrů společně urazili. Mimo jiné se v ní také dočteme, že profesor Vaněk za celou dobu své pedagogické mise ve škole chyběl pouze čtyřikrát, přičemž důvodem byl hurikán Sandy, jenž ochromil provoz newyorského letiště. Publikace obsahuje také některé z památných výroků pana profesora i jeho studentů. Podstatná je například věta: „Při konzultacích máte výbornou příležitost si o designu promluvit, doma se o tom s vámi nikdo chtít bavit nebude.“

Z pamětního tisku je cítit respekt a úcta, kterou chceme nyní projevit kolegovi také my. Gratulujeme o to srdečněji, v oč větší vzdálenosti se v době psaní těchto řádků nacházíme. Vážíme si přátelství a důvěry, kterými nás oslavenec poctil. Těšíme se na setkání u nápojů a řeči o věcech, které nás zajímají. Jsme si jisti, že věk může být jenom číslo, na něž není třeba hledět. K tomu je ovšem potřeba zdraví, které mu přejeme v hojné míře.

V São Paulu, Brasílii a Paraty, říjen 2015