Když jsem v devadesátých letech poprvé přijel do Prahy, vlastnictví psů se zdálo být otázkou binární opozice. Pokud jste chtěli mít psa, co nevypadá jako párek na nožičkách, pořídili jste si vlčáka. Pokud jste chtěli psa, co nepřipomíná hlídače Auschwitzu, vybrali jste jezevčíka. S postupem času přinesl blahobyt v Čechách hojnost psích ras – vlčáci uvolnili místo zlatým retrívrům, labradorům, rhodéským ridgebackům a občas dokonce i faraónským psům; jezevčíci se začali ztrácet mezi čivavami, Jack Russely a čínskými chocholatými psy.

Říkám si, jestli jsou teď Češi šťastnější… David Myers ve své knize Americký paradox: duchovní hlad ve věku hojnosti konstatuje, že hojnost výběru vede k depresi. To by vysvětlovalo, proč se štěstím posedlí Američané z newyorské Upper East Side – čtvrti, kde nyní pracuji – ustálili na jednom zatraceném psovi: na pitbulovi.

Není to první čtvrť plná pitbulů, s níž jsem měl kdy co do činění. V roce 2006 jsem se se svou manželkou a synem přestěhoval ze Smíchova do Imperial Beach v Kalifornii. Než si při představě„pláže” a „Kalifornie” začnete pohvizdovat hit ze seriálu Beverly Hills 90210, měli byste vědět, že Imperial Beach je poslední pobřežní ghetto v Kalifornii. Když chtějí filmaři udělat film o zfetovaných surfařích, točí v IB. Když potřebuje námořnictvo pořádat své kursy řízení helikoptéry, provozuje je přímo nad městečkem, patrně proto, že pokud pilot napálí Blackhawk do baráku v IB, velká škoda z toho nevznikne. Je to trochu divoká oblast, kde žijí poněkud nervní lidé a pitbulové v ní mají hlídat výrobny perníku i zastrašovat drogové dealery.

Ale na newyorské Upper East Side se překvapivě vyskytuje pitbulů ještě víc, vzdor tomu, že ze všeho nejdivočejší jsou tam patrně holubi před grandiózními budovami. Je to snad ta nejbezpečnější, nejnudnější čtvrť na zeměkouli. Jen si představte obchod Hermès v Pařížské táhnoucí se přes dvacet bloků. A přesto tu mají bohaté dámy na vodítkách ty nejnebezpečnější psy. Že by, poté co odvedou děti do astronomicky drahých škol, pořádaly ilegální psí zápasy? Doufají snad, že jim tito tvorové okoření jejich svět špetkou nebezpečí a vzrušení? Milují všechny opravdu tolik film Amores perros? Je to právě přemírou pitbulů, že čtvrť je tak bezpečná? V každém případě je právě kvůli téhle psí i všeobecné monotónnosti tahle čtvrť tak nudná. Podle Davida Myerse mohou být rozmanitost a možnost volby důvodem k depresím, já bych si však opak nevybral.