Osobnost Pavla Zajíčka, který zemřel 5. března 2024, připomínáme RR anketou a výběrem z fotografií Ondřeje Němce, publikovanými v obrazovo-textové koláži v Revolver Revue č. 95/2014 u příležitosti udělení Ceny Revolver Revue tomuto textaři, hudebníkovi, výtvarníkovi a pozoruhodnému muži. Publikujeme rovněž ukázku z jeho Jedné věty, kterou si psal na podnět Viktora Karlíka v roce 2014 a vyšla v roce následujícím jako příloha Revolver Revue č. 88

Upozorňujeme také na mimořádné promítání filmové verze divadelní inscenace Pustina (rež. M. Bambušek), jíž je Pavel Zajíček protagonistou. Tato forma pocty Pavlu Zajíčkovi se uskuteční ve středu 13. března ve Studiu Hrdinů od 20 h, vstup volný. 
RR


Pavel Zajíček, 90. léta, foto Ondřej Němec

 

Pavel Zajíček
Jedna věta (ukázka)

ÚNOR

1. 2. Je to roztržitý zápis o času.
2. 2. Když je zima, nebo rádoby zima.
3. 2. Nepřetržitá samomluva pokračuje.
4. 2. Kapka po kapce kape – kapka vody – probuzení.
5. 2. Po probuzení kapky vody se zjevujou ve snu, vypadají jako vosk, ne jako voda! – ne jako papír! – co je to čas?
6. 2. Zvony zní jako hudba.
7. 2. Chladem a tichem zní zvony…
8. 2. Cosi končí a cosi jiného právě začíná.
9. 2. Právě se v tuto chvíli se toho mnoho a mnohé rodí a mnoho umírá…
10. 2. Každý jsme jedna věta, vykročená ze stínu prožitého.
11. 2. Zvláštní znamení, zvláštní stránky ze studnic prožitého, je to zmuchlaný papír…
12. 2. Slunce neletí, ani nepadá, vždyť nikdo tomu nerozumí, nikdo nic neví… proč nikdo?
13. 2. Vždyť jsou to přece čárky nebo tečky – konečky prstů.
14. 2. Je to o jednom a tomtéž, to tady už bylo, jedna věta, která rychle mizí, to rychle zapomínáš, i všechny souvislosti!
15. 2. Cosi padá do tvých ran! a pálí! bolestné řezy! zbytky zapomenutého listí! v kamenném městě! katedrála hoří! vysoko nad městem! krev! barvy!
16. 2. Rozhodl jsem se!
17. 2. Vše je úplně jinak!
18. 2. Tento den a jeho mizející stopy, ticho!
19. 2. Už to umět! a nehledat to! nebo to hledat!
20. 2. Agonizován přítomností.
21. 2. Loutkové divadlo, svět, na zpřetrhaných nitích visí.
22. 2. Když přešel pět ulic, přes který šel, okamžitě zapomněl jména těch ulic.
23. 2. Ono to vytéká samo od sebe, ten proud lávy, ŽIVOT – proč to dává nějakej smysl?
24. 2. Uprostřed dní, se rodí dny nové, dny ještě netušené…
25. 2. Počítáš? – a co?
26. 2. Prozářený den! – a jeho souvislosti, hledám – co vlastně hledám? – barvy!
27. 2. Je konec února, blíží se jeho konec, divadlo pokračuje!
28. 2. Poslední den, říkám si a sním!
 


Pavel Zajíček, 70. léta, foto Ondřej Němec


Pavel Z. / Anketa Revolveru
Co se vám nejdříve vybaví v souvislosti s tvorbou Pavla Zajíčka?

Vybaví se mi Pavlova věta, kterou mi řekl v roce 1973 na Smíchovském nádraží při loučení, on jel domů do Radotína, já do vojenských kasáren, „Máš ještě mojí sbírku básní? Tak ji znič!“
Ivo Pospíšil, hudebník a DJ

Silueta Marlboro mana, magický hlas, hypnotické vrstvení křehkých i drsných slov, obrazů a symbolů, kongeniální hudba Dg. 307. Jemný a plachý, přitom autor a kazatel poezie vzácně mužné dikce. Pro mne (vedle „trojjediného“ Bondyho) poslední ze „svaté trojice“ undergroundu – Magor, Mejla, PéZet…
J. H. Krchovský, básník a hudebník

Zajíček má hlas monstra, které žije pod postelí sedmiletého dítěte, ale jeho zpěv prozrazuje krásnou citlivost; pro mě osobně je takový hudební Boo Radley.
Mike Baugh, bohemista a překladatel

Omlouvám se, ale první, co se mi vybaví v souvislosti s tvorbou P. Z., je: „běžím s hovnem proti plátnu“, atd. Jaro, 1976, hájovna Mařenice, kde jsme právě při zatýkání Pavla Z. a dalších přátel v oprávněném očekávání následné domovní prohlídky zahrabali Zajíčkovu tehdejší tvorbu v kůlně pod uhlí. Shledal se s ní po roce a navázal, také svým způsobem, na Hölderlina: „básnicky dlí člověk na této zemi…“
Dana Němcová, psycholožka

Neústupnost, vytrvalost, vůle, pozitivnost, koncepčnost, vize, upřímnost. A vážím si toho, že vždycky když se potkáme, tak se na mě usmívá.
Romek Hanzlík, hudebník a hudební dramaturg

Co mě vždycky zaujalo u Pavla je ta tichá intenzita, kterou cítím ve všem, co dělá, ať je to psaní, hudba, či výtvarné umění. Tvoří pořád a se stejně zdánlivou lehkostí a samozřejmostí, jako když normální člověk dýchá. Je v něm cítit hluboká věrnost, ani ne tak sám sobě, ale své potřebě vydávat ze sebe svědectví. Přes underground, přes exil, přes návrat i přes zdravotní potíže je pořád, a vzácně, stejný.
Paul Wilson, překladatel, publicista a hudebník



Milan Hlavsa a Pavel Zajíček, 70. léta, foto Ondřej Němec
 

Dobré, svobodné bydlo – hluky, hlasy, smích, řev, mlčení, zázraky, podzim, barvy, úprky, návraty, úkryty, svátky, slzy, rybník, louky, sněhy a pak také – škrtátko a sirka, nekonečná žilka…
Jan Brabec, hudebník a publicista

Především strašidelně dunivé nahrávky DG 307 na zmagnetizovaných páscích, kolujících konspiračně celou ZDŠ v souvislosti s propagandistickým televizním dokumentem Atentát na kulturu. A především působivá, symbolistně chiliastická poesie P. Z., která ovlivnila mé první texty.
Luděk Marks, básník, editor a památkář

Vybaví se mi člověk, přítel, který mne dokáže, prakticky ve stejném okamžiku, zcela neomylně nas…t, a za chvíli, při společném vystoupení, ještě krásněji potěšit. Tomu říkám umění…
Tomáš Schilla, hudebník a radiologický asistent

Když jsem se před více než deseti lety zmínil jednomu kamarádovi, že píšu recenzi na knihu Zápisky z podzemí, jeho první reakce byla: „A popíšeš, jak jsme mu s mrazením v zádech odezírali každý slovo ze rtů?“ Jeho samozřejmý plurál mě zaskočil, a když jsem se přiznával, že jsem Pavla Zajíčka naživo nikdy neviděl a v recenzi budu vycházet ze samotných textů, měl jsem z toho poněkud nepatřičný pocit.
Marek Vajchr, literární kritik, historik a redaktor

Prozáření mého soukromého podzemí a hlas proroka na periferii. Poezie opakujícího se zázraku každodenní křehkosti, slova z popelnic a knihy nekončících básní. Hudba barbara v kombinaci jemnosti s drsností, křiku i mlčení, síly a nejistoty. Obrazy svítící do tmy jak nedopalky cigaret. A především dotek života, který za sebou zanechává ve stejné chvíli omamující vznešenost katedrál i popel spálených mostů.
Vladimír „Lábus“ Drápal, hudební vydavatel

DG 307
Jan Hazuka, hudebník

Měl by to být někdo z beatniků, ale já si stejně vzpomenu nejprve na Otokara Březinu a na Starý zákon. To pro Zajíčkovu zaumně kazatelskou dikci a biblickou nesmlouvavost, díky níž zní i slova „neser se s tím“ jako jedenácté přikázání. Často se mi také vybavuje jeho verš „nelze se vracet, nelze spočinout“ a nálada nahrávky Uměle ochuceno s Mejlou Hlavsou.
Karel Haloun, grafik a publicista

DG 307 mě zasáhla zcela náhle, když jsem asi v sedmdesátým pátým v Radotíně na zkoušce slyšel skladby Degenerace, Nářek dosud nenarozených dětí, Co jsme? / na hradě Houska, Svatý Pavel atd., které jsem považoval za úžasné sdělení, které převyšovalo vše, i co dělali Plastici. Denně jsem poslouchal asi rok nebo dva písně DG s J. Jonákovou, tedy z období 79/80? Je to pořád skvělé, uvažuji, proč Animals s Velvety občas poslouchám a DG ne? Možná je to kvalita nahrávek, ale asi ty krásné irský písně, co mě dnes nejvíc oslovují, jsou hudebně i sdělením dokonalý a bezčasový.
Josef Janíček, hudebník
 


Pavel Zajíček a Allen Ginsberg, 90. léta, foto Ondřej Němec


Básník obrazů možná syrových, rozhodně však autentických, jdoucích na dřeň, nic neokecává, neplýtvá slovy. A stejný je i v osobním styku, může tak někomu přijít zauzlený, enigmatický, je to však jeho způsob, a já mu rozumím. Když jsme se někdy snad v roce 1978 poznali, přišel ke mně na jednom koncertu se slovy: „Ty, člověče, co ty jsi vlastně za člověka?“ A zase odešel… naštěstí ale ne navždy.
Josef Rauvolf, překladatel a publicista

Asi kvůli vlastní posedlosti variantami jsem si často přehrával píseň: „Několik verzí jednoho příběhu / a několik tváří v jedné tváři / Kdo je kdo? / několik obrazů odrazů v zrcadle v kaluži / několik zastavení na různých místech…“
Michal Kosák, literární historik a redaktor

Pavel je básník. Ať dělá cokoli, je nezaměnitelný a konzistentní. 
Ondřej Němec, fotograf

Pavel Zajíček, aniž to tuší, čas od času přebírá úlohu mého vnitřního hlasu a připomíná mi jednu z nejhlubších pochybností: „proč na ješitnosti / pevnosti z hoven stavíme? / proč se nepropojíme? / čeho se bojíme?“ (DG 307: Co sme?). Dívám se pak na všechny ty svoje pevnosti z hoven a celé mi to dochází.
Jaromír Typlt, básník

Vybaví se mi na poslouchání uhrančivé pomalé tempo Zajíčkovy dikce a na čtení verše ne Zajíčkovy, ale Jirousovy: „Apokalyptické saranče / kousalo Hanče, / kousalo Zajíčka. / Jako by pořád mělo málo, / teď asi do mne už se dalo: / něco mi žere vajíčka.“
Michael Špirit, literární historik, editor a kritik

Diagnóza: elegantní vzhled, pán vět. 
Jan Foukal, hudebník a filmař

Vybaví se mi konec sedmdesátých let, magnetofonové nahrávky a na nich hudba, která zněla jako něco, co opravdu nemohlo vznikat a být slyšet nikde jinde než v podzemí. Ostatně nepoužitelnost tvorby DG 307 i v současných masmédiích je skvělou vizitkou.
Pak se mi taky vybaví Jan Brabec, Ladislav Leština, Ivan Bierhanzl, Milan Hlavsa, Ivo Pospíšil, Andrej Stankovič, I. M. Jirous, Jaroslav Kukal, David Němec a další přátelé a spolustolovníci z tehdejších podniků, kteří o Pavlovi Z. v té době velmi často hovořili, a tím pro mě vytvářeli dojem, že je i v Praze osmdesátých let stále přítomen. Když se pak opravdu objevil, bylo to naprosto samozřejmé.
Viktor Karlík, výtvarník a redaktor
 


Paul Wilson, Pavel Zajíček a Dana Němcová, 90. léta, foto Ondřej Němec
 

Vybaví se mi DG 307, což je myslím schizoidní psychopatie, i když ta byla vlastně DG 301, takže něco podobnýho…
Petr Placák, spisovatel a publicista

Koupeme se / v plodový vodě / čekáme / záchranný lodě… Přijel jsem z prázdnin, bylo mi jedenáct nebo dvanáct, starší brácha poslouchal půjčenou pásku na magnetofonu B 42. Znělo to neobyčejně naléhavě a dodnes mi to zní stejně. 
Luboš Drtina, grafik a ilustrátor

Duševní bohatství + hmotná bída = Smutek.
Petr Krejzek, designér, redaktor a hudební publicista

Vybavím si toho logicky hodně, ale jako první jsem si Pavla Zajíčka vryl před lety do paměti díky jeho skulpturám, které byly vystaveny v jedné vinohradské kavárně. Později mi Pavel řekl, že tyto vytvořil v New Yorku, v dobách, kdy tam žil.
Tomáš Skřivánek, hudebník

Jsou to dva texty z první poloviny sedmdesátých let, z období začátku našeho přátelství. Svatí a Očišťování, oba později čistě zhudebněné Milanem Hlavsou a hrané souborem DG 307.
David Němec, výtvarník

Jak coby náctiletá z chrčivé nahrávky naslouchám temnému „Stojíme nad propastí / jedna noha hnije v pasti“ uprostřed útěšného jasu prosluněného prázdninového venkova. Kontrast a paradox příznačný i pro Zajíčkovu tvorbu tak těsně svázanou s jeho osobností, která naživo umí dodat věrohodnosti lecčemu a u níž se strohá, často poněkud kryptická i apokalyptická sdělení setkávají se specifickou radostností a klidem. Když jsem se s ním poprvé potkala osobně, vstoupil do místnosti muž, jehož charisma směle obstojí vedle nejlegendárnějších představitelů westernových hrdinů.
Terezie Pokorná, redaktorka, publicistka a teatroložka
 


Pavel Zajíček a Milan Hlavsa, 90. léta, foto Ondřej Němec
 

Těch věcí se vybavuje celá řada. V prvé řadě bych zmínil literární dílo Pavla Zajíčka, které se podle mne skládá z jednotlivých útržků, střepů reality, s viděním vnitřního i vnějšího světa, s prvky beznaděje a mnoha protiklady, ironie, ale nikoliv odevzdanosti. Výtvarné dílo Pavla Zajíčka, které jsem mohl vidět na loňské výstavě Spálená popelnice… Svět… v galerii Octopus v Rýmařově. Výstava obsahovala kromě známého obrazu Spálená popelnice a Máří Magdaléna i kolekce obrazů Pavla Zajíčka, které vytvořil po svém odchodu do Švédska, tzn. z let 1983–1984, a které ještě nebyly nikdy vystaveny.Hudba – skupina DG 307 – zejména poslední album (Životy? Nebo bludné kruhy?), kde jsou zcela v rovnováze texty Pavla Zajíčka, společně s hudbou jednoho z nejtalentovanějších českých skladatelů a experimentátorů posledních let Tomáše Vtípila a samozřejmě i výkony ostatních členů kapely. Jednotlivé části na sebe plynule navazují a tvoří uzavřený, pevný celek. Podle mne dokonalá souhra textů, kombinací zvuků violoncella, basové kytary, elektrického kontrabasu elektroniky a bicích.A rád si vypůjčím na závěr část jeho textu, který bych použil, pokud bych měl Pavla Zajíčka charakterizovat jednou větou: „Nebuď opatrnej – Ničeho se neboj – A jdi.“
Jaroslav Diblík, fotograf

Hledání autenticity, zkoumání pravdy, urputná, bezohledná sebereflexe.
Vojtěch Lindaur, hudební publicista a dramaturg

Okamžitě se mi – i po těch letech – zjeví Martin Váně, spolužák z píseckého gymnázia, který odmávnul moje mladické nadšení nad Plastic People a vnutil mi DG 307 s tím, že to teprve něco uvidím (a měl pravdu). A pak mi naskočí moment, kdy jsem Pavla Zajíčka viděl poprvé a nadchlo mě, nakolik svým zjevem připomíná své texty.
Petr Onufer, překladatel a redaktor
 


Pavel Zajíček, 90. léta, foto Ondřej Němec


V roce 1975–76 se mi prvně dostala do rukou nahrávka Pavlových DG 307, do tý doby jsem nic podobnýho neslyšel, natož s českejma textama, který něco sdělujou. Ty úžasný skladby… Nářek dosud nenarozenejch dětí, Vstávaj nový bojovníci, Podoba, Exploze myšlení nebo Degenerace. Tehdy jsem si říkal ,,Konečně něco normálního po tom nudným big beatu.“ Uplynulo více než třicet let, a když dnes slyším DG 307, mám podobnej pocit jako tehdy. ,,Konečně něco normálního při tom nudným big beatu." 
Libor Krejcar, výtvarník

Pavel Zajíček je pro mě opravdový svobodný umělec… jeho projekt DG 307 je stále živý a proměnlivý díky jeho silným nadčasovým básním.
Monika Načeva, zpěvačka a herečka

Tahle odpověď je zároveň lehká i těžká! S Pavlem Zajíčkem jsem se prvně setkal po jeho návratu z exilu, někdy v 90’s v Klubu Jilská. Dali jsme řeč, jak bychom skončili včera. Protože mám přinejmenším půlku rodu v exilu – nesnášíme jho! – bylo to fajn. Pro mě nezapomenutelná Pavlova skladba Praha-New York-Paříž. Fakt maso. Pár let jsem bydlel kousek od Pavla (na Královských Vinohradech), hodil jsem k němu večer při venčení psa na pokec a žváro.
Vít Kremlička, básník a spisovatel

Běžím s hovnem proti plátnu, do plátna to hovno zatnu… (myslím, že to bylo 1. prosince roku 1973 – Veleň, druhé vystoupení DG 307).
Blumfeld S. M. (Čaroděj), prozaik, publicista a redaktor