Ve zlínské Galerii Václava Chada probíhá do 29. listopadu výstava nazvaná + – Monochrom/Pocta vzájemnosti, která se koná u příležitosti vašeho životního jubilea – jak jste ji koncipoval a proč?

Z. M.:
Jubileum není nic než pouhé datum – může to být i chvíle ke krátkému zastavení. Po velkorysé nabídce výstavního termínu v Galerii Václava Chada jsem zvažoval možnosti tzv. „osobního projektu“, přičemž jsem byl inspirován několika příklady z konce osmdesátých let, a zvláště výstavou Ladislav Daněk, 2 x 50. Projekt–neprojekt (olomoucká Galerii Caesar, 2008). Lákal mě „osobní projekt“ jako poděkování lidem, se kterými jsem se setkal jako autor volné tvorby při samostatných i společných výstavách nebo při své práci grafického úpravce. Pro každého autora je skutečnou radostí a obohacením, stane-li se součástí malého zázraku a je vyzván k výměně a získá dílo vnitřně blízkého umělce. To, že jsem přitom dával přednost pracím převážně monochromatickým, asi souvisí s oborem, který jsem si zvolil – považuji se neskromně za dělníka knihy – tedy černá a bílá je hlavní. Ke každému vystavenému dílu se tak váže osobní příběh. Příběhy to jsou velmi různé – od krátkých setkání až po mnohaletá přátelství. Název výstavy + – Monochrom vytvořil rámec pro možnost ukázat díla víc než 120 autorů. Zároveň se omlouvám těm, pro které je barva zcela základní a zásadní, a se zvoleným výstavním konceptem proto neladili. Je také zjevné, že výběr prací je silně ovlivněn místem, kde dlouhodobě žiji. Páteř výstavy tvoří díla umělců žijících ve zlínském regionu (Zlínský okruh). Pocta ovšem platí bez rozdílu i těm umělcům, kurátorům, architektům, vydavatelům, odvážným zadavatelům, kolegům a dalším souputníkům, kteří už nežijí, na které už jen vzpomínáme, a jistě i těm, které jsem prostě osobně poznat nemohl, ale jejich vliv je zásadní. Proto jsem si dovolil zvolit jako hlavní „vizuální nosič“ výstavy grafiku umělce velkého, příkladného, jehož genialita je stále přehlížena – Vojtěcha Preissiga. Ještě zdůrazním, že jsem nikdy neusiloval o promyšlené budování sbírky. Nejde ani o žádný salon. Není to ani žádný kurátorský projekt. Je to čistě osobní pohled a často výsledek životních okolností a náhod, co tuto různorodou instalaci sestavilo. Cítím jako velké privilegium, že se více než čtyřicet let mohu denně setkávat s umělci, „snídat, obědvat i večeřet“ s nimi. Prostor na této výstavě mají veřejnosti známí i neznámí, „malí“ i „velcí“, jsou tu vedle sebe. Mezi nimi i umělci čistého srdce. V dnešním „klasickém“ galerijním provozu bych nikdy tak odlišná díla nemohl prezentovat. Věřím, že vystavené příklady neobvyklých přístupů k tvorbě a různých výtvarných technik v rámci + – monochromatického pojetí přinesou stejně jako vzájemnost a interakce těchto prací možnost zamyslet se nad nimi. Snad si pro sebe divák objeví nové souvislosti a najde část odpovědi na věčnou otázku, k čemu je nám umění, pokud existuje?

Zastoupení autoři: Ambrůz Jan, Bauer Michal, Balcar Jiří, Boška Jindřich, Brichcínová Dagmar, Blabolilová Marie, Cajthaml David, Císařovský Tomáš, Čada Martin, Čeliš Jan Křtitel, Čevora Jaroslav, Červenka Rudolf, Daněk Ladislav, Demartini Hugo, David Jiří, Dokoupil Jiří George, Diviš Jaroslav, Diviš Stanislav, Gabriel Michal, Gajdoš Zdeněk, Hábl René, Hackenschmied Alexander, Hammid Hella, Halla Zdeněk, Hampl Josef, Hanke Radim, Havlíčková Dagmar, Havlíček Ivan, Havlík Vladimír, Hayek Pavel, Horák Antonín, Horák Petr, Hovadík Jaroslav, Hrabal Arnošt, Chatrný Dalibor, Chlupáč Miroslav, Chudara Svatopluk, Janíček Martin, Janoušek Vladimír, Janoušková Věra, Jarcovják Lubomír, Jarcovják Vladimír, Jaromír 99, Jaroněk Bohumír, Jaroš Libor, Jemelková Shejbalová Jolana, Jílek Jiří, John Jiří, Junková Ivana, Karlík Viktor, Kobzáň Jan, Kocman Jiří Hynek, Kodovská Marie, Koléšek Jaroslav, Kosek Pavel, Kosková Hammid Petra, Kotrba Marius, Kotrba Tadeáš, Koval Miroslav, Kovalová Anežka, Kovanda Jiří, Konůpek Jan, Kulvait Zbyněk, Kunčík Petr, Kyncl František, Lang Filip, Lhotský Zdeněk, Lindovský Jiří, Machalínek Jan, Marková Cecílie, Medek Tomáš, Merta Jan, Mihal Radek, Mikel Kamil, Mikulášková Daniela, Nepraš Karel, Nesázal Michal, Nikl Petr, Ovčáček Eduard, Pacovská Květa, Padrtová Ludmila, Pekárek Jiří, Petrák František, Pražáková Eleonora, Preisner Pavel, Přibyl Lubomír, Ptáčková Kupčíková Miroslava, Puchnarová Dana, Ranný Michal, Reynek Bohuslav, Róna Jaroslav, Saletová Zdeňka, Sedláček Ivo, Semerák Zbyněk, Skála František, Sládeček Svatopluk ml., Slovák Jan, Slovenčík Jan, Slovenčík Svatopluk, Sozanský Jiří, Stanický Petr, Stavjaník Libor, Steklík Jan, Suška Čestmír, Šejn Miloš, Šimotová Adriena, Škoda Michal, Šmíd Zdeněk, Šnajdr Miroslav, Štorm František, Theimer Ivan, Tománek Dušan, Ťapajnová Helena, Urban Miroslav, Vaculka Vladislav, Váchal Josef, Válek Petr, Valoch Jiří, Vaněk Tomáš, Vašíček Vladimír, Včelař Ladislav, Veselý Petr, Vyleťal Jan, Wertheimer Leoš, Zívr Ladislav.
Knihy: Boudník Vladimír, Boštík Václav, Fára Libor, Fuka Vladimír, Hudeček František, John Jiří, Kafka Čestmír, Kolíbal Stanislav, Noll Miloš, Nebeský Ladislav, Preissig Vojtěch, Seydl Zdenek, Sivko Václav, Šimotová Adriena, Trnka Jiří.










Fotografie Libor Stavjaník

Grafik, malíř, kreslíř a fotograf Zdeněk Macháček se narodil 4. června 1960 ve Zlíně. V letech 1975–1979 se vyučil reprodukčním grafikem, 1983–1984 dálkově studoval obor polygrafie na Střední grafické škole v Praze. Vedle volné tvorby se od roku 1976 soustavně zabývá grafickým designem – v této oblasti vytvořil několik set realizací, z nichž některé získaly zdejší i mezinárodní ocenění. Samostatně či kolektivně vystavoval doma i v zahraničí. Od roku 1986 je čestným členem sdružení Mehedaha, je rovněž členem skupin Zlínský Okruh, Ohne Tittel, KK3 Klub konkretistů. Revolver
Revue č. 56/2004 představila autorův cyklus Rastry (z let 2002–2003), č. 86/2012 cyklus Makulatura a č. 107/2017 „neplánovaný a nepřipravovaný fotozáznam cesty vlakem“ Z Olomouce do Košic a zpět. V RR č. 96/2014 byly s doprovodným textem Jiřího Valocha představeny autorovy monotypy a fotografie z osmdesátých let.