Před jednapadesáti lety měla premiéru animovaná sci-fi Divoká planeta, která se natáčela v Československu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let – k tomuto výročí kromě jiného nedávno vyšla v nakladatelství Capricci kniha, na níž jste se podílel. Můžete film stručně přiblížit čtenářům, kteří ho neznají, a říct, jak jste knihu koncipovali?
 


Xavier Kawa-Topor, Fabrice Blin, Jean-Gaspard Páleníček, L’Odyssée de La Planète sauvage (Epopej Divoké planety), Capricci, 2023


X. K.-T.: Divoká planeta je celovečerní animovaný film, který režíroval René Laloux a výrazně se na něm podílel výtvarník a spisovatel Roland Topor. Jejich společný scénář je volnou adaptací románu Stefana Wula Oms en série (Sérioví Homové) z roku 1957 – to je filozofická bajka odehrávající se v budoucnosti, v níž se potomci lidí, Homové, stali domácími zvířaty Draagů, obrovských androidních bytostí s modrou kůží, kteří žijí na planetě Ygam a dosáhli nejvyššího civilizačního stupně. Kniha pojednává o tom, jak na popud mladého sirotka Terra postupně nacházejí cestu k osamostatnění. Knihu jsme s Fabricem Blinem a Jeanem-Gaspardem Páleníčkem pojali jako poctu tvůrcům filmu, ale také jako pátrání. Divoká planeta je film dosti atypický, jakoby mimo čas – svými vizionářskými kvalitami, formální originalitou a rovněž svým úspěchem u veřejnosti i kritiky zásadně přispěl, ve Francii i ve světě, k prosazení animace coby umělecké tvorby a také k popularizaci filmového žánru sci-fi. Stalo se tak díky spojení několika výjimečných talentů: režiséra Reného Lalouxe, mistra ve výtvarné sféře a imaginaci Rolanda Topora a skladatele Alaina Goraguera. A zásadní byly i technické a tvůrčí dovednosti zcela výjimečného týmu pod vedením Josefa Kábrta a rovněž odvaha a vytrvalost producentů. Chtěli jsme vyzdvihnout přínos všech zúčastněných a také popsat peripetie vzniku, poznamenané dobovými událostmi. Vycházeli jsme ze svědectví tvůrců, pátrali jsme v archivech v Paříži i v Praze, pokusili se rekonstruovat jednotlivé fáze složitého vzniku.
 


Vedoucí produkce Václav Strnad, režisér René Laloux a režisér Josef Kábrt, který byl jedním z hlavních výtvarníků filmu a který navrhl jeho specifickou techniku ploškové animace v jednotlivých fázích
 


René Laloux a Roland Topor na festivalu v Cannes v roce 1973, kde film získal Velkou cenu poroty


Natáčení a československé distribuci jsou věnované tři kapitoly. Odkrývají takřka neznámou stránku zrodu filmu, o kterém jsme dosud věděli jen to, co o něm vypověděl René Laloux a jeho francouzští kolegové. V knize je popsáno postupné znovunavazování kulturních diplomatických vztahů mezi Československem a Francií, které vedlo k tomu, že se film natáčel v Praze – ta v té době byla jedním z hlavních měst animace, z hlediska počtu i kvality vytvořených děl. Zároveň jsou tu analyzovány rozdílné motivace a vnímání, které mohli mít jednotliví aktéři vlivem politických a kulturních odlišností v časech železné opony a které vedly také k různým, někdy i dlouhodobým nedorozuměním mezi zúčastněnými Čechy a Francouzi. Čtenář je seznámen s uměleckými profily členů českého štábu a s tím, jak zásadně ovlivnili kvality díla. A přiblíženy jsou i podrobnosti související s vpádem Dějin do natáčení: přerušení výroby filmu v důsledku invaze Československa, dopad nastupující „normalizace“ na československý filmový průmysl v době, kdy se natáčení filmu dává znovu do pohybu, a konečně jeho předčasné ukončení, v jehož důsledku ve filmu chybí celá jedna sekvence. Ve spojení s posledně zmíněným bodem nabízí autor příslušných kapitol Jean-Gaspard Páleníček novou hypotézu založenou na pramenech uložených v Archivu bezpečnostních složek. Nad mnohým však ještě zůstávají otazníky, které by měly vybízet k dalšímu bádání.
 


Ukázka Lalouxova storyboardu filmu
 


Příklad jednotlivých fází