Na čem právě pracujete a jak se situace posledního roku promítla do vaší fotografické tvorby?

V. K.: Práce se nakupilo poměrně hodně. Kromě toho, že musím řešit, co udělám s archivem svého otce, který zemřel před padesáti lety a po němž kromě archivu s negativy a písemnostmi zůstaly i předměty z jeho sbírek (objektivů či kamer), dnes už vykazující jistou historickou hodnotu, je zhruba dokončena maketa mé nové knížky černobílých fotografií Ostravy. Také se stále více v posledních letech věnuji digitální barevné fotografii, kterou pojímám jako svou černobílou – přikládám několik ukázek pro ilustraci. Je to nikdy nekončící boj o kvalitu sdělení, o to, aby se mi z toho nevytratila ta lepkavá současnost. Tím nemám na mysli pandemii, ale život kolem, tak jak se mění, a mnohdy ne k lepšímu. Já jsem tu kronikář, ne zcela povolaný kritik či analytik. Vedle možnosti tvořit a být stále zvídavý tu pořád zůstávají některé další zásadní radosti, stal jsem se dědečkem malého Matyáška. Dalšího není co dodat.