Nedávno uplynulo osmdesát let od narození básníka a překladatele Jiřího Červenky (5. 3. 1943 – 30. 5. 2021) – jste kromě jiného správkyní jeho pozůstalosti, jaké plány s ní pro nejbližší dobu máte?
V. K.: Literární pozůstalost Jiřího Červenky je různorodá – obsahuje několik textů více méně připravených k vydání, krom nich překlady, deníky, celoživotní záznamy snů, trasy pěších poutí, seznamy cest autostopem a navštívených hostinců, korespondenci, fotografie, a dokonce i několik mladických kreseb… Jakožto novopečená správkyně a zároveň autorova dcera bych do budoucna samozřejmě chtěla, aby bylo všechno dostupné, v ideálním případě prostřednictvím Památníku národního písemnictví.
Zatím se ale v tomto materiálu snažím zorientovat a najít odpovědi na vlastní otázky. A také vydat, co vydat lze. Otec si ještě před smrtí pro většinu hotových textů našel nakladatele sám. V posledních dvou letech tak vyšla nejen sbírka jeho pozdních básní Co zbylo (nakl. Opus), ale také esejistické Zápisky z cest (nakl. Protimluv). V mém nakladatelství Venkovské dílo letos připravujeme k vydání Banality, soubor 99 krátkých próz, které otec dopsal na sklonku života a jejichž ukázky před nedávnem otiskla Revolver Revue.
Otcova literární pozůstalost ale není jen ono psané slovo. Má svůj zcela konkrétní lidský rozměr. Přátele, známé, ba i následovníky, které uměl tak jedinečně navzájem a v poezii propojit. A tady, babo, raď! Snad jen zachovat určitou kontinuitu věcí… S touto rovinou odkazu souvisí i ustanovení Literární soutěže Jiřího Červenky, na které si tu dovoluji odkázat.
