Ve středu 11. 7. uvede divadelní soubor Masopust v Meet Factory předpremiéru Calderónova Vytrvalého prince, pod názvem El Príncipe Constante. Takřka čtyři sta let stará hra patří k zásadním textům světové dramatiky, Grotowského inscenace se stala jedním z mezníků divadla 20. století, ale v Čechách se toto drama dosud nikdy nehrálo. Proč je tady pro ně podle vašeho názoru pravá chvíle právě teď?
Tereza Marečková, dramaturgyně: Tato otázka se k nám vrací ve vlnách, které jsou s blížící se předpremiérou a zářijovou premiérou stále naléhavější. Ponoříme se do práce, zapleteme se s Calderónovými verši a slastně na ni zapomeneme. Zanedlouho nás ale vždycky znovu ze závětří poezie vyžene pochybnost, jestli to vlastně není útěk – jednak do zakouzlené lyriky, kde se snadno ztratí smysl dramatické situace, a jednak do minulosti. Obojí je ale zdání, kterému je snadné podlehnout zejména pod palbou planě spotřební inscenační praxe, která okupuje česká jeviště, ať už s texty současnými, nebo nesoučasnými. Zjednodušeně lze říct, že se hry nedělí na staré a nové, ale na hry dobré a špatné. Calderón napsal veršované drama o princi a vojevůdci Fernandovi, který se rozhodl stůj co stůj zastavit válku. Nechtěl se účastnit politického handlu, nedopustil mocenské vydírání a vzepřel se i za cenu vlastní smrti. Nejspíš ani nedomyslel, co všechno bude muset později kvůli tomuto činu, v podstatě radostnému, protože svobodnému, podstoupit. Calderón jeho příběh vypráví řečí obrazů, které dodnes doutnají, a my se je v čele s režisérem Štěpánem Páclem a spolu s herci Miloslavem Königem, Pavlou Beretovou, Patrikem Děrgelem, Radovanem Klučkou a dalšími pokoušíme rozdmýchat.