17. března má v kině Ponrepo premiéru váš film, jehož protagonistkou je překladatelka Anna Kareninová. Jak jste dospěl k záměru natočit film právě o ní, jak dlouho vznikal a proč jste pro něj zvolil název Je nalezena tím, koho hledá?
 


P. M.: Film začal vznikat jako mé ročníkové cvičení na FAMU, nejprve jako zvažovaný námět pro cvičení dokumentárního portrétu a posléze jako bakalářský film. Studium jsem tehdy dokončil malým fragmentem rozpracovaného filmu – řada očekávaných věcí se ještě neodehrála, o mnohém jsme ještě nevěděli, jak natočit, anebo že vůbec natočíme. Film nakonec vznikal asi čtyři roky, což bylo dáno vlivem studentských podmínek práce, finanční náročností natáčení na filmový materiál a také obdobím pandemie, které nás zastavilo nejméně na rok a půl. Byla to velká škola v mnoha ohledech.

Annu jsem si vybral ze dvou důvodů. Fascinovalo mě, asi jako každého, tajemství skryté za jménem literární postavy objevujícím se v souvislosti s titulky na konci snad téměř každého filmu v českém kině či televizi. Když jsem pak v jednom časopise narazil na krátký rozhovor s ní, zaujala mě hloubka jejího přemýšlení, což ve mně vyvolalo touhu pokusit se ho zprostředkovat. Název filmu souvisí s tím, jak Anně rozumím, a také pochází od ní samotné – je to jeden z citátů neznámého původu, který má uložený mezi svými poznámkami. Nakonec jako jediný ze zvažovaných názvů vystihoval, o čem film je a o čem může být (nejen) povolání překladatele.