Jste jedním z iniciátorů Petice za zachování a opravu kulturní památky železničního mostu pod Vyšehradem – můžete čtenářům Bubínku Revolveru říct, co vás k této iniciativě vedlo a co je jejím obsahem?

P. Š.: Začnu trochu zeširoka: Vyrostl jsem v Ústí nad Labem, má žena v Ostravě, to jsou města, kde je atmosféra sice často hustá, ale kvalitní a velmi staré architektury na rozdávání není. Naučí vás to si jí vážit. Pak jsme dlouho žili v zahraničí. Když jsem se vrátil do Čech a přestěhoval do Prahy, usadili jsme se v roce 2016 na Smíchově. Množství zeleně, blízkost památek, údolí, kopce, výhledy, Košířská madona, Kilián Nedory a absence prázdného masového turismu vyvážily ušmudlanost a pekelně špatnou politiku…

Žel, pekelně špatná politika měla brzy důsledky. Lesík v prudkém svahu Hřebenek se proměnil v nevkusnou rezidenci Erbenova. Při její stavbě zemřel v extrémně prudkém svahu dělník. Nikoho nezajímalo, že v těsném sousedství je školka. Zažili jsme, jak při bourání skladů smíchovského nákladového nádraží přijely kamióny odvážet do Rakouska historické kvalitní trámy z krovů těchto „nevyužitelných skladů“. Zažili jsme, že to hlavní, co politiky zajímalo, bylo, jak co nejrychleji postavit další dálnici, která by do města, např. Na Knížecí přivedla rychleji další auta – Radlickou radiálu. Už už jsme začali pochybovat, jestli jsme si vybrali dobře, když jsme za byt v této lokalitě dali celoživotní úspory. Kamarádi z Nuslí, Vršovic či Holešovic se bavili o tom, kde otevřeli jakou dobrou kavárnu a kde je pěkné nové divadlo.
 


Železniční most, foto Muzeum hlavního města Prahy


No, a v této atmosféře jsme se v roce 2018 dozvěděli, že by se měl bourat ikonický železniční most. Tak jsme se pustili do práce a zaregistrovali jsme doménu nebourat.cz. Pak to chvíli vypadalo, že mají inženýři pravdu, terminus technicus: únavový zlom železa… V zoufalství jsem provedl rešerši, podíval jsem se, kde v Evropě stojí nýtované mosty na hlavních tratích se silným provozem, a zanedlouho jsem zjistil, že se opravují, úplně obvyklé to není, ale jde to… Čím déle se mostu s kolegyněmi a kolegy z iniciativy věnujeme, tím více zjišťujeme, že je to spíše v duchu „kdo nechce, hledá důvod, kdo chce, hledá řešení“ – bohužel to platí jak pro památkovou péči, tak pro majitele, Správu železnic. 

Aktuální dění kolem nové verze petice nám dává naději, že se most podaří zachránit, že si jej jako Pražané s citem pro genius loci ubráníme. To, co nyní zřejmě přijde, bude běžná hra, kdy budeme obviněni z blokování rozvoje města a zdržování dopravních investic. K tomu bych rád uvedl, že všech dosavadních 2500 signatářů petice platí daně a z nich se platí jak ministerstvo dopravy, tak ministerstvo kultury. Tedy jak rozvoj železnice, tak památková péče. Proto mě mrzí, že to nefunguje, jak má, a že musíme dělat tlak v našem volném čase. Prosím, přidejte se: Nebourat.cz.