V divadle Meet Factory se za stávajících ztížených podmínek pokoušíte hledat jiné cesty k divákům, než jsou dnes rozšířené on-line přenosy, streamování, záznamy představení. Inscenaci podle knihy Michela Houellebecqa Serotonin, která stihla mít premiéru před prázdninami, jste se v čase znovu zavřených divadel rozhodli převést do formy audia – proč a co to obnášelo?

M. S.: Divadlo je záležitost přítomného okamžiku, všechny jeho mechanismy a složky jsou tomu přizpůsobeny. Žádná dokumentace divadla nemůže zprostředkovat to nejpodstatnější, o co v inscenacích jde. Hlad po divácké odezvě leckoho v současné době nutí hledat různé způsoby natáčení divadla na video, výsledky jsou rozpačité či otřesné. Zdá se mi, že ty nejlepší divadelní soubory nedělají v současné době nic.

S Natálií Deákovou, která je též zkušenou rozhlasovou režisérkou, jsme se rozhodli využít této příležitosti a vytvořit regulérní rozhlasové dílo, které bude splňovat profesní nároky tohoto žánru, aniž by vykazovalo příznaky nouzového řešení. V MeetFactory je k dispozici nahrávací studio, podařilo se nám získat také finanční prostředky od Ministerstva kultury v rámci programu digitalizace. Je to regulérní rozhlasová dramatizace, ne záznam divadelní inscenace, kterou jsme uvedli na jaře. Samotná dramatizace je vlastně jiná, komplikovanější než divadelní; rozhlasový formát umožňuje větší intimitu, v hereckém plánu se lze spustit víc do hloubky. Například mě zajímá, jak se představitel Florenta-Clauda Jan Hájek chvěje, mikrofon to umí skvěle zachytit. Výsledek si lze poslechnout/zakoupit na platformě GoOut.

Ve střednědobém horizontu si od projektu slibuju příspěvek do diskuze o tom, že by dosud poněkud opomíjený žánr rozhlasové tvorby mohl získat větší pozornost publika a že by mohly vzniknout plnohodnotné paralelní platformy, kde se lze s kvalitními audiodíly setkat, neboť v současné době drží v této oblasti monopol Český rozhlas, jemuž by konkurence vůbec neškodila.