Od počátku léta intenzivně pracuješ na natáčení filmu s pracovním názvem Na vodě. Jak se vyvíjel a jakých změn během posledních týdnů doznal tvůj původní záměr? 

Martin Ryšavý, režisér:
Snímek by měl ve výsledku kombinovat materiál z dokumentárních záznamů s materiálem, který vzniká spíše cestami charakteristickými pro hrané filmy. V obou těchto liniích je ale řada průniků a v obou se ve velké míře pracuje s improvizací a náhodou. V původním námětu (který se ostatně během natáčení mnohokrát proměnil) mělo jít o příběh několika postav putujících po vodách a cestách podkrušnohorskou krajinou a současně o příběh krajiny, která je sama v pohybu; naráží se tu na mimořádnou proměnlivost podkrušnohorského terénu, způsobenou těžbou uhlí a následnými rekultivacemi těžebních jam a jejich okolí, díky nimž tu nyní vznikají nové lesy a uměle vytvořená i spontánně vzniklá jezera všech možných velikostí. Taková proměnlivost má v sobě něco snového: totiž silně pociťované momenty nestability a unikavosti, momenty, kdy si člověk není jistý, jestli zítra uvidí za oknem alespoň zhruba to samé jako dnes. Výchozím živlem pro filmovou evokaci tohoto pocitu je voda, protože z hlediska obraznosti má vodní živel a živel snu podobné kvality: zrcadlový povrch odrážející obrazy, temnotu hlubiny a všeho skrytého a neviditelného v ní, tekutost, plynulost, pohyblivost, schopnost rozpouštět a prostupovat jiné materiály, schopnost vzlínat do okolí, spojovat nespojitelné. Tak se vlastně název filmu osvědčuje na třech úrovních: v doslovném označení motivu vodáckého dobrodružství, v poukazu na proměnlivost krajiny jako takové a nakonec v ironické narážce na způsob filmařské práce, při které je změna plánu na denním pořádku a výsledek radikálně nejistý. Naštěstí v procesu natáčení vyvstávají různé veselé dílčí efekty, které mi dělají radost už teď a zmírňují hrůzu z toho, jak to všechno dopadne. Jedním z nich je např. sledování aktivit občanského sdružením Moře klidu, jehož záměrem je zaplavení těžebních jam slanou vodou prostřednictvím kanálu z Baltického moře. Vidím v oslavě tohoto záměru jednu z možností, jak dát vodnímu filmu pointu. Do Moře klidu nakonec všechno vyústí. Moře klidu skvěle vyjadřuje touhu, která se za snem o jeho vzniku skrývá: touhu po definitivním odstranění všech rozporů, kterými je nešťastná podkrušnohorská krajina už sto let zmítána, touhu po smazání stop etnických i sociálních konfliktů, po utopení vzpomínek na zbořené obce, po zahlazení všech důsledků těžby, včetně nepodařených rekultivací, touhu po totálním zapomnění a definitivní proměně Podkrušnohoří v nádherný, turisticky atraktivní přímořský ráj.