V pražské Galerii Petr Novotný máte do 6. listopadu letošního roku výstavu – co na ní představujete a proč jste pro ni zvolil název Ptáci odlétají, květiny vadnou?


Stůl, 2015, olej, sololit, provaz, drát

J. K.: Já a názvy výstav, to je vždycky problém. Jsem naprosto neschopný dát výstavě nějaký neotřelý název, vzmohu se tak na „krajiny“, „obrazy“ a tak podobně, a kdyby bylo po mém, názvy bych zcela vypustil. Leč doba si žádá své, výstava musí být „zabalena“ do názvu (pokud možno v angličtině) a já se trápím, potažmo trápím i pořadatele s vymýšlením názvu. To je i případ současné výstavy, s názvem přišel galerista pan Petr Novotný. Ptáci odlétají, květiny vadnou, proč ne, podzimní, lehce melancholický název, někde v pozadí odkazující na starou čínskou či japonskou poezii, to vyhovuje a souzní s mou prací.

Považuji se za krajináře, už od poloviny sedmdesátých let minulého století téma mých obrazů v různých obměnách se opakuje – voda, ptáci a mraky, hory a kopce, tráva, kameny a tak podobně. V posledních letech nastala jistá změna. Začal jsem se zabývat domy, okny, stoly, zátiším, to jest věcmi uměle vytvořenými člověkem. Výběr obrazů je z části soustředěn na toto období (z let cca 2015–2020), ale k vidění jsou i čistě „krajinářské“ práce. Když o tom přemýšlím, přírodní či umělý, zásadní rozdíl tu není, pořád dominantní úlohu v obrazech hraje prázdno, to, co tam není. Jan Paul, který se nedávno zabýval mým dílem, hovoří o „přeplněném prázdnu“. Myslím, že to správně pojmenoval, přeplněné významy spíše tušené – je na divákovi, jak moc chce se tím zabývat.