S Michalem Ratajem jste v březnu vydal album Zaškrábnutí – kdy a jak začalo vznikat a čím se liší od předcházející Škrábanice?

J. T.: Základem improvizací je pozorně vnímat, co se právě děje. A my jsme si s Michalem Ratajem na podzim roku 2019 začali uvědomovat, že se během našich společných vystoupení čím dál častěji děje něco, co nás oba překvapuje a co by bylo dobré zachytit. Ale zároveň nám bylo jasné, že musíme zvolit postup, který nám nedovolí, abychom se na druhém albu opakovali. Nelákalo nás prostě jen předvést další možné způsoby, jak se zvuky proměňují ve srozumitelná slova a ta se zase zpátky tříští a rozkládají... I když to dlouhodobě zůstává ústředním tématem našich Škrábanic, nahrávání bylo nutné založit na pevnějším tvaru.


Zaškrábnutí, obal alba, grafický návrh Jan Měřička

Jak si při tom ale zachovat prostor pro všechna ta překvapení, která s sebou přináší improvizace? Musel jsem tentokrát přijít nejenom s krátkými útržky textů, poznámkami a náčrtky. Potřebovali jsme něco zároveň sevřeného i otevřeného, co by nás vedlo, ale nesvazovalo. Trochu příběh, ale spíš ve skocích. Tak, jako se skáče po jednotlivých tazích při deskových hrách. Proto naše album otevírá skutečně něco jako záznam hry, téměř dvacetiminutová skladba Tah po tahu. Je to zároveň improvizace i přesně vystavěná kompozice: základní tvar se opravdu drží toho, co vzniklo během jednoho nahrávání, ale Michal Rataj do toho vstoupil jako hudební skladatel a různými střihy a posuny proměnil původní surový materiál v něco, čemu mezi sebou rádi říkáme „hörspiel“. To slovo se bez zkreslení a nedorozumění nedá přeložit, protože to nemá být „rozhlasová hra“ ani „hudební drama“, českou tradici to zatím vlastně nemá.

A druhá polovina alba Zaškrábnutí má zase zcela jiné zvukové zabarvení díky hostům. S kytaristou Ivanem Borešem a basistou Tomášem Liškou jsme se setkávali při našich živých Škrábanicích, nově jsme přizvali jen Marka Kimei Matviju na japonskou obřadní flétnu šakuhači. A opět jsme zvolili určitý klíč, jak nechat vstoupit do hry slova: s každým z hostů zvlášť jsme si zkusili najít odlišnou hudební polohu pro tutéž krátkou báseň, rozehrávající různé významy slova „dřív“.


Jaromír Typlt a Michal Rataj při koncertu k deseti letům Škrábanice, červen 2019, foto Jaromír Čejka

Dodávám jenom, že jsme vše nahrávali začátkem prosince 2019, takže jsme nemohli tušit, že až album za několik měsíců vyjde, nic nebude „jako dřív“ a nebudeme se smět dokonce ani osobně setkat, abychom ho uvítali živým koncertem. A že básník Stanislav Dvorský, autor Hry na ohradu, který byl kmotrem první Škrábanice, si už neposlechne, jakou zvukovou partii jsme s Michalem Ratajem sehráli: nečekaně zemřel v únoru tohoto roku.