V průběhu jara 2024 jsme uspořádali cyklus čtyř Pondělních přednášek výtvarné historičky a kritičky Pavly Pečinkové s názvem „Když boje a zápasy nahradí tvorbu (Paradoxy avantgardní svobody)“.
„Představitelé českého modernismu se na počátku 20. století zásadně postavili proti rutinnímu popisnému realismu a zdůrazňovali tvůrčí svobodu. Zároveň však většinou pracovali na bázi kolektivních programů a hnutí, v nichž často ctižádosti a mocenské strategie potlačovaly umělecké ideály. Meziválečná avantgarda spojená s komunistickou ideologií pak programově podřizovala uměleckou tvorbu politickým cílům. I umělci s velkým tvůrčím potenciálem se často vzdali etiky tvorby a byli schopni podřídit se konjunkturálním trendům, svůdným ideologiím či požadavkům trhu. Tím se otvírala cesta k totálnímu popření umělecké svobody na oficiální výtvarné scéně v padesátých letech.
Protože se vnější hranice pojmu umění během první poloviny 20. století bezmezně otevřely, hlavní kritéria hodnocení je nutné hledat v rovině etiky tvorby. „Řemeslný talent nedělá umělce; dělá ho od základu talent mravní, totiž mravní ve smyslu osobní tvořivosti,“ prohlásil Josef Čapek ve třicátých letech – a tuto jeho zásadu považuji za trvale platnou.“
Pavla Pečinková
Setkání, která se uskutečnila v Kavárně Na Boršově a jejichž tématy byly: „Dvě různé cesty z jednoho východiska (Max Švabinský a Jan Preisler)“ (25. 3.), „Spory o kubismus a prozření Vincence Beneše“ (15. 4.), „Teige jako memento“ (13. 5.) a „Setkání Vojtěcha Tittelbacha a Jana Čumpelíka“ (10. 6.), dnes připomínáme fotografiemi Apoleny Typltové.
