Martine,

když v roce 1986 zahájil Tvůj otec v našem bytě v Templové ulici na Starém Městě cyklus přednášek o Ježíši, zaměřil svůj výklad na praxis mravního jednání v duchu novozákonní perikopy „podle ovoce je poznáte“. Na jeho přednášky jsi chodil jen sporadicky, a to až koncem osmdesátých let, takže i proto asi ani netušíš, že kritikou mých textů vztahujících se k dlouhodobé Bondyho spolupráci s StB ses dostal do sporu se svým otcem.

Milan Machovec vykládal praxis nikoliv jako nějaký produkt (například literární dílo), ale jako zápas o lidství, kdy člověk stojí například na straně umlčených, přičemž nemusí jít o tradiční „deklasované, trpící nebo chudé“, ale především o ty, kteří jsou umlčeni dějinami, protože nejsou, jak zdůrazňoval Tvůj otec, schopni „etablizace“.

Co se tím myslí?

V archivech tajné komunistické policie z padesátých let jsem například nacházel poslední dopisy odsouzených, které napsali svým blízkým jen několik hodin před popravou. StB dopisy zadržela a nikdy je pozůstalým neodeslala. Po půl století zůstaly zapomenuté, stále uzavřené – uvězněné v čase dějin.

Jestli je něco fundamentálně určujícího pro praxis lidského mravního jednání, pak je to myšlení, které má vždy před sebou takové neetablované příběhy.

Moje kritika Egona Bondyho vychází z pozice nezajištěného lidství a v obou textech (A2, č. 10/2015, Minulost.cz, 6. 11. 2015, a Bubínek Revolveru, 18. 11. 2015), v nichž jsem se kritice Bondyho věnoval, jsem se snažil ukázat utajovanou tvář člověka, který si na etablizaci nejen zakládal, ale který byl pro ni ochoten i k dlouhodobé spolupráci se státní komunistickou bezpečností.

Podle mě undergroundová tvorba vychází z autentické nezajištěnosti jako základního předpokladu. Ontologicky řečeno, kontrakulturní existence je více než jakákoliv formální, byť undergroundová esse – forma bytí či podstaty.

Radikalitu praxis lidského mravního jednání nelze odvozovat a poměřovat z nějakého bytí (například literárního díla), ale jen podle temporality, tedy „podle ovoce“, které určuje nejistota času.

Tvůj otec zdůrazňoval potřebu nahlížet na věci v celku a v čase, a nikoliv dle nějaké specializace, které se soustavně zastáváš (viz Tvůj důraz na psychiatrizaci Bondyho spolupráce s tajnou policií nebo Tvé tvrzení, že „i debil by měl nahlédnout“ potřebu odborné expertizy, zda a co, případně jak Státní bezpečnost z těchto informací pro sebe zužitkovala atd.).

Upozorňuješ mne, že jsem napsal: „Bondyho informace o studentech z filosofické fakulty vedly k vyloučení Miloše Černého z vysoké školy“. Následně popisuješ, jak jsi zatelefonoval Miloši Černému a ten Ti sdělil, že studia na FF UK řádně dokončil v roce 1963.

Podíval jsem se do svého textu Pohromové myšlení současné levice s datem poslední změny 17. 9. 2015, který jsem odeslal redakci Minulost.cz, a tam je však napsáno něco jiného: „Bondyho informace o studentech z filosofické fakulty vedly k opatření, aby Miloš Černý nemohl ukončit vysokou školu a byl vyloučen z vysoké školy. Ostatní informace byly předány ke ‚ztotožnění a prověrce osob z kultury‘.“

Že PhDr. Miloš Černý dokončil vysokou školu, jsem samozřejmě věděl nejen z rozsáhlého spisu, který vedla StB na psychologa a filosofa Jiřího Němce, ale zejména z registru svazků, neboť v padesátých letech se StB o Černého zajímala z důvodů jeho aktivit v surrealistické skupině. Po vzniku Charty 77 byl na něho založen svazek prověřované osoby, později signální a nakonec byl od srpna 1981 až do prosince 1989 vedený jako agent.

Pravděpodobně někdo text redakčně drobně upravil a tato verze byla pak převzatá RR. Proto požádám redakci, aby text vrátila do původní verze. Děkuji Ti za upozornění.

V souvislosti s Fišerovou spoluprací s tajnou komunistickou policií kladeš otázku, zdali na základě jeho kontaktů s StB „byl někdo vskutku poškozen“.

Informace, které agenti předávali svým řídicím orgánům, nesloužily především k tomu, aby „jenom“ někoho osobně poškodili, ale sloužily především – na což mnohokrát poukázal i Ústavní soud – k upevnění totalitního systému, který se udržoval pomocí souhry propagandy, ideologie, cenzury a zejména zločineckých metod tajné policie pod vedením KSČ.

Martine, kritériem praxis lidského mravního jednání je „ovoce“, nikoliv červ v něm.

Pokud připomínáš historika Petra Blažka v souvislosti s jeho záměrem vydat knihu o Egonu Bondym a tvrdíš, že moje texty jsou tristní, měl bys v sobě alespoň najít odvahu ke zmínce o tom, že když publicista Josef Chuchma 1. 6. 2015 pozval Petra Blažka do svého diskusního televizního pořadu Jasná řeč a zeptal se ho přímo, zdali Vodrážkův text o Bondym přehání, Blažek onen článek nezpochybnil, ale naopak řekl, že je to velice zajímavý text, který dokládá, že dochované archivní dokumenty k Egonu Bondymu byly prostudovány velmi podrobně, neboť ani on některé neznal (viz http://www.ceskatelevize.cz/porady/10744312704-jasna-rec-josefa-chuchmy/215411000180021/).

Stále víc mi vadí, že při popularizaci díla a osobnosti Egona Bondyho se mlčí o jeho rozsáhlé, byť dvakrát přerušené spolupráci v rozmezí let 1961 až 1989.

Například televizní seriál ČT Fenomén Underground v díle Předci a paralely (odvysílaném v říjnu 2014) prezentuje Egona Bondyho sice z různých úhlů, takže divák se dozví, že byl básník, prozaik, překladatel, filosof a učenec a údajně jeden z největších československých myslitelů 20. století, ale o jeho dlouholeté a významné spolupráci s režimem se mlčí.

Jsi kromě jiného editorem už dvou vydaných objemných svazků Bondyho Spisů, které jsi opatřil i rozsáhlým edičním aparátem, a přitom jsi nijak nepřispěl k tomu, aby se čtenář dozvěděl o netušených a zajímavých souvislostech mezi Bondyho životem, k němuž spolupráce s StB patří, a jeho literárním dílem.

Například v první části Bondyho básnické prózy nazvané Kádrový dotazník, kterou dopsal v červnu 1962, se objevuje motiv přijetí víry u jeho bývalé milenky Honzy Krejcarové-Černé:

A tak se k ní dostal Černý
Budování socialismu učinilo z Černého nejprve stalinistu
            a potom katolíka jímž je dodnes
přivedl i Honzu ke konverzi a k pokřtění synů

Stejný motiv ovšem rozpracovává Zbyněk Fišer i v agenturní zprávě č. 65 s datem 20. 2. 1962, kdy jako agent Klíma poskytuje svému řídicímu orgánu informaci o setkání s Janou Černou-Krejcarovou:

„Miloš Černý ji prý dosti často, asi 1 x týdně navštěvuje a stále utvrzuje v katolické víře. Půjčuje ji různé knihy i vlastní překlady katolických ideologů.“

Když jsem s tebou naposledy hovořil, řekl jsi mně, že archivní dokumenty, z kterých jsem čerpal, sám vlastníš. Co Ti potom bránilo v tom, abys v kritickém vydání básnických spisů Egona Bondyho aspoň v poznámce tuto pozoruhodnou komparaci neprovedl?

Byť jsem byl součástí undergroundu a disentu, zastávám oproti Jonathanu Boltonovi, Františku Stárkovi Čuňasovi i Tobě kritický přístup k mytizaci minulosti, a to v duchu barthesovské myšlenky, že mýtus je depolitizovaná promluva a vyprazdňování skutečnosti. A o ni bohužel usiluješ.

Na základě Bondyho závěti jsi zdědil veškeré jeho písemné materiály, spravuješ jeho archiv a pracuješ na vydávání jeho textů jako editor. Přitom se chováš nervózně jako duchovní zelinář, jenž nemá v lásce časosběrné sokratické mušky, neboť se obává, že jejich kritické popichování kazí mytizované intelektuální zboží. Ve své nesoudnosti však netušíš, že takový kritický přístup vychází z premisy, již zdůrazňoval i Tvůj otec: „podle ovoce je poznáte“! A ovoce Bondyho života a díla je chiasmaticky pokažené.

Měj se dobře. S pozdravem Mirek