Glosa Viktora Karlíka o bizarních paradoxech spojených s počínáním Zdenko Pavelky ve mně probudila zvědavost. Co představuje nakladatelství Novela bohemica, jež před pěti lety založil člověk, který před listopadem 1989 psal do Rudého práva, například o vystoupení Václava Havla na festivalu v Lipnici coby „otevřeně provokačním záměru“ a „kaňce na akci jinak dozajista smysluplné“? Když jsem otevřela příslušné webové stránky, hned jsem zalitovala, že jsem si takový zážitek nenechala ujít.

Jména autorů, redaktorů, editorů i vydavatelských partnerů, kteří s Pavelkovým podnikem spolupracují, představují pestrou všehochuť, jakýsi literární Ein Kessel Buntes, vypůjčím-li si název „zábavné“ východoněmecké estrády z dob, kdy místním tištěným médiím vládlo Rudé právo, Pavelkova publikační platforma. Vedle knih mimořádných tvůrců a osobností, které jsou po smrti a nemohou se, jak konstatováno v citované glose, danému kontextu bránit (Jiří Kolář, Josef Škvorecký), tu najdeme v nerozlišující směsici současné spisovatele, publicisty, výtvarníky, filosofy, politology, esejisty atd. velmi různé úrovně i pověsti (viz zde). Vyniká mezi nimi naprostý antipod připomenutých mrtvých: Jaroslav Čejka – živoucí příklad dokonalé symbiózy tvůrčí nemohoucnosti a lidské bezcharakternosti. Z předlistopadové doby, kdy oficiální „kulturu“ zamořoval nechutnostmi typu oplzlé divadelní hry z prostředí kožního oddělení Na kůži se neumírá, zdá se plynule proplul až do dnešních časů – v nich mu Zdenko Pavelka vydal například román Posranej život, jehož hrdina trpí syndromem dráždivého tračníku a „žije od záchodu k záchodu“, což čtenáře, jak „doufá“ nakladatelství v anotaci, „aspoň pobaví“. Coby autor děl, jež mají vnější parametry literatury, není Čejka možná ani tak případem pro kritika jako spíš lékaře či psychologa, a podobně jako u některých méně křiklavých příkladů z Pavelkova vydavatelství není jeho bibliografie tak docela souladná s vymezením, jímž se podnik charakterizuje: „ve středu zájmu stojí kvalitní literatura starší i nejnovější a významné osobnosti českého kulturního života“. Čejkův profesní život pak webové stránky Novela bohemica představují takto: „pracoval jako stavební dělník, projektant, kulisák, dramaturg, novinář, politický pracovník, nakladatelský redaktor, prokurista advokátní kanceláře, reklamní textař a středoškolský učitel. Napsal a publikoval na pětatřicet knih a divadelních her. Je nositelem sedmi literárních cen a jeho texty byly přeloženy do dvanácti evropských jazyků.“ Slovník české literatury po roce 1945 je o dost sdílnější a dočteme se v něm i o Čejkově strmé a nikoli ledajaké „normalizační“ kariéře: „Od roku 1971 byl programovým pracovníkem Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, od roku 1972 dramaturgem Uměleckého studia mladých Rubín, v letech 1973–1974 vedoucím programového oddělení Pražského podniku služeb mládeže a v období 1974–1976 náměstkem ředitele téhož podniku. V roce 1976 vstoupil do aparátu Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze, po roce přešel na oddělení kultury Českého ÚV SSM (záhy byl jmenován vedoucím oddělení a v této funkci setrval do roku 1981). Roku 1982 se stal vedoucím redaktorem Kmene (literární přílohy týdeníku Tvorba) a členem předsednictva Svazu českých spisovatelů. V roce 1987 převzal funkci šéfredaktora Tvorby, o dva roky později byl jmenován vedoucím odboru kultury a zástupcem vedoucího oddělení školství, vědy a kultury ÚV KSČ. Z funkce odešel po listopadu 1989.“

Zdenko Pavelka, který se s Čejkou i v komunistické éře patrně potkával, zjevně pečlivě zvažuje, jaké informace je v té či oné době vhodné „pustit“ do veřejného prostoru. Příznačné je, že sám sebe na stránkách vlastního nakladatelství představuje pouze jako „literárního publicistu a redaktora“, „dlouholetého editora Salonu, literární přílohy deníku Právo“, takže někdo by si mohl třeba i myslet, že se tento člověk, narozený v roce 1954, do listopadu 1989 jen flákal, nic nedělal, nic nikam nepsal. Tak to ostatně působí i ve všech jeho CV dohledatelných při zběžné internetové rešerši.

A co je tedy Novela bohemica, nakladatelství jednoho muže bez minulosti? Bohužel nic nového pod českým sluncem.