„Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) bude mít výsledky prověřování policejního zásahu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK) nejdříve na jaře. Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) to řekl v České televizi (ČT).“ Protože z vyjádření, které ministr Rakušan 14. ledna adresoval veřejnosti, nevyplývá dokonce ani to, zda měl na mysli jaro meteorologické nebo astronomické, je zřejmé, že podstatu jeho sdělení nese slůvko „nejdříve“. Veřejnost má zkrátka vzít na vědomí, že prověřování potrvá po dobu neurčitou, rozhodně však spíše delší než dlouhou, takže se jen těžko lze ubránit dojmu, že v zájmu Víta Rakušana či jeho resortu není věc neprotahovat.

Patřím k té části veřejnosti, která události z 21. prosince 2023 prožívala přímo v hlavní budově Filozofické fakulty UK na Palachově náměstí. Svou zkušenost pro potřeby tohoto textu rozdělím na dvě položky.

Tu první pro mě představují desítky sekund na chodbách fakulty a následné desítky minut s mými studenty v zabarikádované učebně. O tom, jak jsem tyto časové veličiny prožíval, tu psát nebudu, mimo jiné proto, že jde o prožitek veskrze subjektivní.

Druhou položku ale představují objektivní, exaktní a prokazatelná data. To jsou veličiny, o nichž bych předpokládal, že se na nich lze shodnout i s pracovníky resortu ministra Rakušana, neboť s nimi při své práci běžně operují a rovněž o ně opírají svá vystoupení před veřejností.

Na tiskové konferenci 9. ledna 2024 uvedl ředitel úřadu vnitřní kontroly Policejního prezidia Michal Tikovský, že „v čase 14:59 je první oznámení o střelbě“. Potvrdil tak ve stručnosti časový údaj prvního tísňového volání, který se již dříve objevoval v médiích, někde s neozdrojovaným dovětkem: „Informace měla pocházet od studentů.“ Krátce po tiskové konferenci 9. ledna Univerzita Karlova na svých webových stránkách zveřejnila vlastní „informace o sledu událostí z 21. 12. 2023“, kde se mimo jiné uvádí, že sekretářka pověřená děkankou FF UK „volala v 14:59 linku 158 – bohužel reakce operátora linky byla nedůvěřivá, kolegyně musela vysvětlovat, že si neděláme legraci“. Jakoukoliv pochybnost o bezchybném a profesionálním postupu operátorů tísňové linky se policejní prezident Martin Vondrášek rozhodl rázně rozptýlit v rozhovoru s výmluvným nadpisem Záznam z tísňové linky nezveřejníme, není důvod.

Údaj o prvních tísňových voláních v 14:59 již figuruje i na Wikipedii v desítkách jazykových mutací, z historie ho tedy již nejspíš nikdo nevymaže. To by samozřejmě vůbec nevadilo, kdyby se údaj netýkal bezprecedentní situace, v níž šlo bez nadsázky o vteřiny, a v těch vteřinách o lidské životy. Když jsem ono odpoledne poprvé zavolal z prahu dveří, které jsme se studenty vzápětí zabarikádovali, na linku 158 já, měl jsem z reakce na druhé straně bohužel dojem srovnatelný s citovanou výpovědí paní sekretářky. Protože se mi nejeví příliš pravděpodobné, že pan policejní prezident svůj názor na zveřejnění záznamů z tísňové linky přehodnotí, jsem postaven do situace, kdy bych měl prostě vzít na vědomí, že reakce operátora byla v případech obou telefonátů bezchybná a profesionální, a pokud to tak na mě nepůsobilo, chyba je na mé straně. Abych něco takového mohl s klidným svědomím přijmout za své, bohužel podlamují objektivní, exaktní a výpisem volání z mého mobilního telefonu prokazatelná data:

Na tísňovou linku jsem 21. prosince poprvé volal v 14:58. Těm, kdo by mě chtěli napomenout, že dělám z tragédie jakési závody o prvenství nebo že dělám vědu z jedné jediné minuty, odpovídám rovnou: Není to pravda. Je samozřejmě vedlejší, jestli můj tísňový telefonát byl prvním nebo jedním z prvních. Důležité je, že všude uváděný údaj 14:59 prokazatelně nesouhlasí.

Za jediné podstatné v této věci ovšem pokládám, aby všichni ti, kdo se nedejbože někdy v budoucnu ocitnou v bezprostředním ohrožení života, neměli nejmenší důvod zapochybovat, že tísňová linka je naprosto důvěryhodný a transparentní prostředek k přiměřené a profesionální pomoci.

Když se zasním, představuji si, že si Vít Rakušan tento text přečte a bude ochoten se nad ním alespoň zamyslet. A když svým snovým představám už úplně povolím uzdu, ukáže se mi v nich důvěryhodný ministr vnitra, který by si na to dokonce mohl najít chvilku do jara.