Přílohou zatím posledního čísla Revolver Revue (136/2024) je kniha obsahující komiksy výtvarníka Pavla Reisenauera Neštěstí na Klamovce I.–III. a jeho deset lavírovaných perokreseb k básni Komisař Šidlo brněnského autora Jana Nováka. Čtenářům Bubínku Revolveru dnes kromě obrazových ukázek přinášíme část průvodního textu Viktora Karlíka.
 

 

Neštěstí na Klamovce (k Reisenauerovým komiksům a kresbám pro Revolver)

Komiksy Pavla Reisenauera Neštěstí na Klamovce I.–III. vyšly v Revolver Revue č. 19 v roce 1992. Číslo jsme začali připravovat již v roce předcházejícím. Páteří byl blok věnovaný Smíchovu. Smíchov a přilehlé Radlice a Košíře měly s Revolverem hodně společného od jeho samizdatových počátků. Jáchym Topol pobýval postupně v ulicích U Santošky, K Vodojemu, Plzeňská a Pod Klikovkou. Já žil a žiju v ulici Na Březince. Ludvík Hradilek bydlel v Košířích v domku U Zámečnice 4. Pouze Ivan Lamper nikdy v těchto končinách nezakotvil. Zmiňuji jen nejdřevnější redakční tým RR.
 


Při přípravě devatenáctého čísla mě napadlo oslovit Pavla Reisenauera, aby nakreslil komiks o požáru v hospodě Klamovka, která byla tehdy „naše“. S touto hospodou je spojeno logo RR. Košířská Madona, jak se jí říká. Koncem osmdesátých let hospoda částečně vyhořela. Byl jsem v roli očitého svědka, ne požáru, ale úklidu a také nalezení Košířské Madony v útrobách poničených prostor a jejího následného „restaurování“ v blízkosti výčepu. Tento silný zážitek mě vedl k sepsání námětu, který Pavel zpracoval. Podepsal jsem ho svým pseudonymem z dob Národní třídy: Irena Hajská. Pavel na Klamovku nechodil, ale v rámci přípravy komiksu tam uskutečnil několik návštěv. Upozornil jsem ho na Bubáka, který je velmi věrně vyobrazen na druhé stránce komiksu. Bubák také vystupuje v povídce Filipa Topola Den a noc (kde zavřeným přítelem je myšlen tehdy vězněný I. M. Jirous):

„Vybičovaný na nejvyšší míru jsem dorazil na Klamovku. Sedělo tam mnoho přátel, ale připadalo mi, že je vidím za neprostupnou skleněnou stěnou, bylo tam zakouřeno, vedro, příšerný řev a vůbec to tam bylo moc příjemné. Pohyboval se tam tlustý starý cikán s knírem, který sbíral sklenice; nadšen zjevením této lidské trosky, tohoto druha v neštěstí, pozval jsem jej k pití. Byl očividně potěšen, já hlupák jsem zaň zaplatil těch sedm rumů a 8 piv, které jsme každý vypili, čekaje stále, jaký duchovní klenot mi můj nový přítel předá. Leč ten den bylo vše jinak: nutil jsem já blázen si připíjet na jednoho zavřeného přítele, o němž můj druh neměl ani ponětí, ostatně mu bylo úplně jedno, na co nebo na koho se pije, hlavně když tuto činnost prováděl. Záhy jsem zjistil, že to je nehorázný pitomec. Chtěl jsem ho stále vyprovokovat k hovoru, ale on se jen přiblble spokojeně usmíval a občas zamečel příšerným hlasem, přičemž se plácal do stehna: ‚Hlavně že je kšeft, haha.‘ Nebo: ‚No jó, tady je teplo, ale venku je zima, haha.‘“
 


 

Kromě Bubáka Pavel velmi přesně zvěčnil výčepního Karla Širmera, autora této vzpomínky pak vyobrazil s deskami pod paží.

Pavlova interpretace ohořelé Madony byla zcela v jeho režii. Pavel byl první výtvarník, který Košířskou Madonu takto výrazně pozměnil. Přistupoval k ní jako k živé bytosti a nechal jí ohořet vlasy. Dnes by se dalo říct: typický Reisenauer. Počátek toho, co mimořádný kreslíř rozvinul pravidelnou prací pro týdeník Respekt. (Podobně výrazně Madonu později přetvořil v rámci zadání libovolné variace na logo RR pro jubilejní padesáté číslo RR František Štorm. V jednom ze svých bravurních dřevořezů dámu změnil ve stařenu.)

Nevím, koho tehdy napadlo prozkoumat historii Klamovky z hlediska dalších možností pro komiks. Nemalý podíl měl jistě další tehdejší kolega z RR Zbyněk Petráček (na Klamovce známý pod přezdívkou Sífa), odmala spjatý s Košířemi. Můj vedoucí skautské družiny (přezdívka Pišta), která se scházela v klubovně na Plzeňské (náš oddílový vedoucí Josef Volejník – přezdívka Akéla – se v osmdesátých letech úspěšně upil v jiné smíchovské ulici, U Nikolajky, kde celý život bydlel). Neštěstí na Klamovce I. je zpracováno podle Egona Ervína Kische a pojednává o souboji mezi Wilhelmem Auerspergem a Leopoldem, hrabětem z Kolowrat v roce 1877. Neštěstí na Klamovce II. je na motivy zprávy Lidových novin z roku 1921, podle níž uvázaný medvěd smrtelně zranil devítiletou holčičku a byl zastřelen policisty.
 


Poté, co Pavel dostal potřebné podklady, komiksy vytvořil. Jsou kreslené perem, tuší, zředěnou tuší lavírované a někde též dotvářené zředěnou bělobou. A také bělobou retušované. Do jaké míry prováděl kresebný rozvrh tužkou, není zcela zřejmé. Jen u typografických vstupů to je na některých místech patrné. Některá komiksová okna jsou přelepena novou kresebnou verzí, stejně tak někde u textových vstupů jsou přelepením provedené korekce chyb. Vše na čtvrtky. Jejich velikost odpovídá formátu RR. Na zadní straně druhého výjevu Neštěstí na Klamovce II., který je v ploše podlepený, prosvítají kresebné verze hlavy buldoka, loga Galerie Ztichlá klika, jehož je P. R. autorem, na zadní straně třetího výjevu je autorova kresba sídliště s jedoucím autem a lampami. Na zadní straně šestého výjevu Neštěstí na Klamovce III. je v rohu kresba postavy sedící na kapotě automobilu. (…)

Viktor Karlík

 

Foto Linda Fialová, Filip Beránek