Viola Fischerová, 60. léta, foto archiv Sylvy Fischerové

Viola Fischerová debutovala jako básnířka v almanachu Rozlet v roce 1955 (básněmi Třeboňská a Srpen), své překlady z polštiny publikovala v šedesátých letech v časopisech Host do domu, Světová literatura, Divadlo a v knižním výboru světové poezie dvacátého století Postavit vejce po Kolumbovi. Její prvotinu v oblasti rozhlasové dramatické tvorby Nesmrtelná kuřata nastudoval Československý rozhlas a premiéru měla v listopadu 1968, v době, kdy už byla autorka se svým budoucím manželem Pavlem Buksou (spisovatelem Karlem Michalem) v Basileji. Na rozdíl od básní i překladů, které jsou k dispozici v příslušných publikacích, byly nahrávka rozhlasové hry stejně jako její text považovány celá léta za ztracené. Díky zřetězení mnoha různých okolností a vazeb, v nichž hraje důležitou roli běloruský básník Dmitrij Strocev a Eva Lustigová, zakladatelka Nadačního fondu Arnošta Lustiga, se mi podařilo s pomocí Ivany Zuranové z archivu Českého rozhlasu text hry Nesmrtelná kuřata dohledat; nahrávka byla zřejmě bez náhrady zničena. Strojopis má 28 stran a je s výjimkou několika míst dobře čitelný. Téma hry je podobně nesmrtelné jako její osudy, totiž bytová nouze, a je podáno s vtipem a situační komikou. Rudolf Matys text charakterizoval takto: „Zdaleka nejcennějším původním textem“ Violy Fischerové „z té doby byla její naprosto brilantní rozhlasová hra Nesmrtelná kuřata. Šlo o existenciální podobenství, rozkročené mezi odstupovou metodikou absurdního divadla a přimrazivě detailní drobnokresbou konkrétnin, jaká ve svém témbru trochu připomínala příběhy typu Kafkovy Proměny.“ Česká literatura tak byla obohacena o další šťastný nález.