Hlavní českou automobilovou tepnu známou pod zkratkou D1 naštěstí nepoužívám často. Tak se stalo, že po dálnici z Prahy do Brna jsem jel letos v září poprvé po třech letech. Byť o velké rekonstrukci D1 slýchávám z médií, přesto mě překvapil rozsah stavebních uzávěrek, jízdy odkloněné do protisměrů, zrušených odstavných pruhů i parkovišť. Pro řidiče, jež po této dálnici musejí jezdit pravidelně, to zajisté není žádný med. Nadto konec martyria vzhledem k neustálému posunování data ukončení rekonstrukce je v nedohlednu. O podezřelé liknavosti prací na nejfrekventovanější tuzemské dálnici ale psát nechci. Jde mi o něco jiného. Lépe řečeno o přístup státu k řidičům a cestujícím, kteří navzdory nekvalitní a nedokončené dálniční síti přesto musejí hradit nemalé finanční poplatky za její používání. Že tomu může být jinak, ukazuje příklad Francie.

Co se dopravy týče, lze této zemi samozřejmě mnohé vyčítat. Nekonečné stávky metra i autobusů, znehybnělé vlaky a letadla, velkodopravci nebo zemědělci opětovně zablokované dálnice, to vše patří k tamnímu životu jako čerstvý croissant k ranní kávě. Na druhou stranu a navzdory schopnostem profesních skupin, většinou státních zaměstnanců, znepříjemnit život zbytku veřejnosti kvůli svým partikulárním zájmům zde přesto platí určité zásady ohleduplnosti v Česku neznámé. Ohleduplnosti ve smyslu rekompenzace každého, kdo riziko takovéhoto způsobu i nepříjemných podmínek dopravy podstupuje.

Pokud například v Paříži nespokojení zaměstnanci metra (RATP) ochromí městskou dopravu třeba na týden, o tuto dobu je levnější paušál na další měsíční, čtvrtletní nebo i roční jízdenku. Obdobně se postupuje i v případě dálnice částečně zablokované rozezlenými dopravci či sedláky. V úseku, kde sociální boj zrovna probíhá, jsou ostatní normální uživatelé dálnice zproštění jinak povinného mýtného. Jde o jednoduchou, leč správnou úvahu. Neboli proč by měl řidič či cestující platit za něco, co delší dobu nesplňuje svou přirozenou funkci. (Beztoho to zaplatí svými daněmi, až bude státní pokladna zalepovat ušlý zisk třeba právě společnosti RATP.)

Obdobné uvažování se přitom netýká pouze omezení dopravy zapříčiněné lidským kverulantstvím. Což nás vrací k aktuálnímu stavu české D1. Jestliže by stejně velká rekonstrukce probíhala například na francouzských dálnicích A6 a A7, nazývaných Autoroute du soleil, které jsou co do významu i objemu dopravy ekvivalenty D1 a spojují Paříž s Lyonem a s Marseille, dálniční mýtné by bylo podstatně omezeno. Francouzské myšlení totiž vychází z toho, že takový stav dálnice nenaplňuje kritéria, kvůli nimž byla postavena. Přesněji řečeno bezpečnou rychlou a pohodlnou jízdu z bodu A do bodu B. A pokud to dálnice dlouhodobě nesplňuje, od jejich uživatelů se logicky nevyžaduje placení poplatků v plné výši.

Oprávněně lze namítnout, že podobný krok je ve Francii snáze aplikovatelný než v Česku. A to díky odlišnosti francouzského systému mýtného. Za použití dálnice se tam platí přímo u tak zvaných dálničních bran, proto lze takové opatření provést docela jednoduše. Vybírat menší obnos než obvykle, anebo uživatele dálnice této povinnosti zprostit. Například u nedokončené dálnice, kdy je zprovozněna pouze její část a propojení mezi velkými městy A a B ještě nefunguje. Mimochodem třeba několikakilometrový dálniční úsek u Tábora, jenž má být někdy v mlhavé budoucnosti součástí dálnice D3 mezi Prahou a Českými Budějovicemi, by byl v této optice bezplatný.

Český systém mýtného s časově omezenými a dopředu natištěnými známkami je v tomto směru zdánlivě složitější. Zavést však podobné opatření v okamžiku, kdy dálnice dlouhodobě nenaplňuje svůj základní účel, by nemělo být ani tady problémem. Počet funkčních kilometrů českých dálnic je přece znám. Jistě není tajemstvím ani počet kilometrů stavebních uzávěrek a odklonů dopravy, jež dlouhodobě narušují plynulou dálniční jízdu v konkrétním kalendářním roce. Takto získaný poměr mezi rekonstruovanými úseky a dálničními pruhy bez oprav by proto ohleduplné ministerstvo financí mohlo odečíst z obvyklé ceny dálniční známky. Například jestliže v roce 2014 byla kvůli opravám omezena doprava na třetině české dálniční sítě, což právě probíhající práce na D1 určitě vykazují, měly by dálniční známky i mýtné pro kamiony být o třetinu levnější v roce následujícím. Voilà, řekl by Francouz. A ze své zkušenosti by dodal, že nutnost snížit z těchto důvodů mýtné, tlačí správu dálnic i k tomu, aby opravy probíhaly rychle a kvalitně.