Skip to main content

Flippy Block

Bubínek Revolveru 20. 2. 2014

Nářek nad jednou učebnicí literatury



Onehdy mě jeden přítel, studující střední knihkupeckou školu, zaskočil tvrzením, že se André Breton odmítl zastat k smrti odsouzeného Záviše Kalandry. Četl to prý v učebnici, kterou používají v hodinách literatury. Nechtěl jsem uvěřit, že by se taková nehoráznost mohla objevit v knize, kterou jistě muselo schválit ministerstvo školství, požádal jsem tedy přítele o přesné údaje. V inkriminované „učebnici“ (Mgr. Taťána Polášková, Mgr. Dagmar Milotová, Mgr. Zuzana Dvořáková – Literatura, přehled středoškolského učiva, vydalo nakladatelství Ing. Petra Mrákotová – VYUKA.cz, edice Maturita; na obálce se nachází údaj „Zpracováno dle požadavků MŠMT k nové podobě maturitní zkoušky“) lze vskutku na str. 113 číst:

„I přes svůj otevřený dopis, kritizující stalinistické smýšlení, se spisovatel Breton jako jeden z mála odmítl zastat českého historika, novináře a kritika Záviše Kalandry, který byl během vykonstruovaného procesu odsouzen k trestu smrti a r. 1950 popraven.“

V anotaci na internetových stránkách nakladatelství je uvedeno, že tato publikace „chce pomoci studentům, aby se orientovali v literatuře, pochopili její vlastnosti a hlavní historické souvislosti. V úvodu kapitoly je vždy zařazen tzv. historicko-společenský kontext. V něm jsou představeny základní atributy daného literárního období, které bylo vždy spjato s dobovými společenskými, kulturními a politickými událostmi.“

Dovolím si tedy v souladu s tímto ušlechtilým záměrem citovat z otevřeného dopisu, který André Breton adresoval básníku Paulu Éluardovi, otištěného

13. června 1950 v Combatu:

„V poněkud horečnatém ruchu těch prvních dnů připomeň si jednoho člověka, který jako by procházel kolem, který s námi sedával, pokud mohl nejčastěji a usilovně se snažil pochopit nás, protože to byl člověk otevřený. Tento člověk sice není básníkem, ale poslouchá nás, jako my jeho: to, co říkáme, nezdá se mu nijak nepřijatelné, to, co chvílemi namítá, nám leccos vysvětluje a někdy nás i přesvědčí. Je to právě on, kdo v komunistickém tisku podává nejhlubší analýzy našich knih a nejhodnotnější referáty o našich přednáškách. Snaží se získat na naši stranu široké obecenstvo, v němž se mísí intelektuálové s dělníky.


V lidském plánu byla tato pomoc, tato velkorysost pro nás nedocenitelná. Bulletin, uveřejněný v Praze roku 1935 v české a francouzské verzi a podepsaný tebou i mnou, to výslovně potvrzuje. Myslím, že se pamatuješ na jméno toho muže: jmenuje se, nebo se jmenoval – Záviš Kalandra.


Podle novinových zpráv byl minulý čtvrtek odsouzen pražským soudem Záviš Kalandra k smrti, samozřejmě po podepsaných doznáních. Kdysi jsi věděl právě tak dobře jako já, co si o těchto doznáních myslet. Kalandra to věděl také. […] Jak můžeš ve svém nitru snášet takovou degradaci člověka v osobě toho, kdo byl tvým přítelem?“



(Kolektiv: Český surrealismus 1929–1953, ed. Lenka Bydžovská & Karel Srp, vydaly v koalici Galerie hlavního města Prahy a Argo, 1996, str. 391–392)

Doplňuji ještě citaci z biografického hesla „Záviš Kalandra“ na webu Ústavu pro studium totalitních režimů, které zpracovala PhDr. Markéta Doležalová:

„Rozsudek smrti nad Z. Kalandrou měl mezinárodní ohlas, protestovali proti němu francouzští spisovatelé A. Breton a A. Camus. Básníku P. Éluardovi nestál jeho český příznivce a literární kolega za pár řádek.“

Mávnutí rukou nad „chybičkou“ zde není na místě: pokládám za nepřípustné, aby se výuka na institutu specializovaném na práci s knihou zakládala na ministersky garantované učebnici, jejíž autorky zacházejí s fakty tak nedbale a nezodpovědně, že se tím dopouštějí nactiutrhačství.

O jejich kvalifikaci svědčí ostatně i další lapsy. Hned na str. 8 je např. uveden chybný název mezopotamského žalozpěvu „Nářek nad zkázou města Uru“: v učebnici je poslední slovo vysázeno jako „Uruk“, což je sice město ve stejné oblasti, avšak nikoli totožné s tím, o němž pojednává zmíněná literární památka.

V anotaci k tomuto nešťastnému přehledu středoškolského učiva se uvádí, že „součástí knihy jsou četné ukázky z literárních děl, které by měly studenty podnítit k vlastní četbě, jež je nezbytnou podmínkou a základem porozumění literatuře“.



Kéž by bývalo zůstalo pouze u těch ukázek, neboť si nejsem jist, zdali se základem k porozumění literatuře mohou stát soudy, jakými studenty „podněcují k četbě“ autoři této vypečené knížky:



„K beatníkům patřili také Allen Ginsberg, který sice stál v jejich čele, jeho literární tvorba však vyjma básně Kadiš nedosahuje velkých literárních hodnot. Stejně tak je tomu v případě Lawrence Ferlinghettiho či Charlese Bukowskiho.“

Snad by stálo za to přitlouct na vrata ministerstva školství tento úryvek z proslulé Ferlinghettiho básně:

„a pořád čekám

až se znova stane zázrak“

 

Dosavadní příspěvky autora pro Bubínek Revolveru
Posledních 10