foto Karel Cudlín, 2011

Dne 4. dubna zemřel ve věku padesáti šesti let básník a výtvarník Miroslav Salava.
Po studiích na Střední průmyslové škole grafické a Střední knihovnické škole pracoval od roku 1983 v pražské Národní knihovně. Knižně debutoval roku 1989 v publikaci
s názvem Básně (spolu s Ewaldem Murrerem, Bohdanem Chlíbcem a Pavlem Kolmačkou), jeho samostatný knižní debut Mé baroko vyšel v roce 1995, následovaly sbírky Krev můry (1997), Zarakvití (1999), Rozervány a lihovary (2002), Pětipěstí (2006), Bílý vůl (2006), Zabít se tiše (2008), Pohyb pochyb (2009) a V honitbě Boží
a jiné básně
(2012). Jeho výtvarné práce představila pražská galerie Ztichlá klika
na přelomu let 2006/2007 na výstavě nazvané Odvoladovola. V Revolver Revue vyšly ukázky z jeho básnické tvorby v číslech 75/200983/2011. Do RR č. 94/2014 přispěl odpovědí v anketě věnované Zbyňku Hejdovi, který edičně připravil jeho první samostatně vydanou sbírku Mé baroko.

Z básnických deníků

Každý den jedno neštěstí
– i s tím se dá žít
A taky s tím umřu

(14. 3. 2007)


Pochopil jsem tolik málo
a nevím zdali to za to stálo
Jak člověk trpět jako člověk žít
Bude-li konec pouhým koncem
Proč to neskončit?

(23. 2. 2009)


Tolik jsem viděl!
a nic nespatřil
Kdo drzost tvrdit má
že jsem žil?

(12. 1. 2007)