Příspěvek Petra Šimáka v rubrice Bubínek z 2. 11. 2011 se zabývá myšlením Daniela Vojtěcha (reaguje na jeho fejeton zveřejněný 25. 1. 2011 na www.ipsl.cz), úrovní služeb v Národní knihovně, výškou platů univerzitních učitelů, jakousi blíže neurčenou tradicí, neschopností humanitních vzdělanců učit se z cizí zkušenosti a řadou dalších věcí. Žádná z nich přitom není tématem stati, a vlastně je nemožné vymezit, co jím vůbec je. (Nejhmatatelnější je tu pocit, že lidé nedělají to, co dělat mají, ale podnikají něco jiného, snadnějšího a profánnějšího. V tom případě si měl autor dát víc práce s tím, aby svou frustraci přetavil do pojednání, jež by mělo nějakou substanci a nebylo tak banální.) 

Napíše-li se a po zredigování zveřejní, že pražská Národní knihovna de facto funguje na téže úrovni jako Kongresová knihovna ve Washingtonu, že lidé, kteří na NK nadávají, do Klementina vlastně nechodí, že učitelé bohemistiky na FF UK jsou trapní nespokojenci nebo že D. Vojtěch má chaos v myšlení, znamená to jen to, že nositelé a šiřitelé takovýchto bezmocných nesmyslů chtějí provokovat za každou cenu a že jejich gesto nemá žádný jiný účel než skandalizovat. Otázka pravdivosti podobných tvrzení je bezpředmětná. Kategoričnost postoje a redakční shovívavost k němu (text totiž prošel redakcí) současně sugerují, že měřítka jako běžná empirie, přírodní zákony nebo „černé na bílém“ jsou suspektní, že lze napsat bez jakékoli sankce cokoli, že je zcela lhostejné, co se vlastně píše. 

Na tom, že autor sepsal špatný text, není nic divného; překvapivé je, že takový text odolal redakčnímu zpracování, a zcela nepochopitelná je skutečnost, že byl publikován – a že byl publikován právě zde. Jak ukazují i jiné Šimákovy projevy, redakce RR akceptuje nebo si pěstuje autora, kterému leží na srdci ryzost vědeckého myšlení tak nějak programově. Měla by si ale sama dát pozor: v tištěné Revolver Revue i na webových stránkách časopisu se vyskytuje jen málo textů, v nichž se neužívá příslovečných určení místa a času, která byla roznětkou Šimákova fascinovaného hněvu na nebohý cestovní fejeton. Mohl by totiž vzniknout další nepříčetný a nadutý text, a tribuna, která ho ráda zveřejní, se najde, jak vidno, vždycky. 

Michael Špirit 


Reakci M. Špirita považuji za neadekvátní, protože se mým textem vůbec nezabývá. Hned na začátku tvrdí, že jsem do svého pojednání "přetavil svou frustraci". To ukazuje, že argumentaci staví na vlastním spekulativním názoru. Pak je skutečně "lhostejné, co se vlastně píše." 

Ve svém textu netvrdím, "Národní knihovna de facto funguje na téže úrovni jako Kongresová knihovna ve Washingtonu" nebo že "učitelé bohemistiky na FF UK jsou trapní nespokojenci". Můj text nebyl nepříčetný: nepříčetnost se projevuje řadou nepřesností ve významu (viz text Špiritův). Píšu o stěžování si na poměry. A podnítil mě k tomu právě Vojtěchův příspěvek, který přece není žádný "nebohý cestovní fejeton", jak Špirit znovu nepřesně tvrdí. 

Petr Šimák