Úryvkem z prózy Jména příběhu Marka Vajchra (2016) uzavíráme po ukázkách z knih Lucie HoléBronky NowickéSusanne FallBorjany DodovyJaroslava FormánkaJosepha Conrada a Lukáše Csicselyho letošní letní čtení z Edice Revolver Revue.



Marek Vajchr
Jména příběhu
(ukázka)


Obšírnou výpověď o svém prvním setkání s obrazem podává paní Tobiášovská: „Byla jsem v zámku v pokojích v středopostí, když jsem domů přišla, dcerka moje, de ji na devátej, stála, držela se chůvy a plakala, a když jsem se jí ptala (co je jí?), proč pláče, pravila, že náš obraz něco černýho mezi očima má, a pravila tato, pani mamičko, jako by mu mouchy lezly, jenom paní mámo rozsviťte, bylo to v půl šestý v večeru, já jsem šla, chtěla jsem rozsvítit svíčku, ona mně ale nechtěla hořet, já s ní praštila na zem, a šla jsem ještě do sednice pro svíčku, a když jsem přišla se svíčkou, podívala jsem se nahoru a viděla jsem, že napravo ve vočích v koutkách, stála mu jako hrách, já potom hodila svíčku na stůl a běžela jsem skokem nahoru pro p. hejtmana syna, ale nepověděla jsem jemu, proč, jen jsem pravila, aby hezky brzy šel, a jak tam přišel, sám to taky spatřil, a prál, že to musí povědět pantátovi, který byl na kanceláři, a běžel pro něj a přišel tam p. hejtman a důchodní, on to p. důchodní ještě prál, že je to snad barva, nechtěl tomu věřit, a tak poručil p. hejtmana synu, aby vzal šáteček, aby přitlačil, zdaliž by se co na nich chytilo, on to udělal, ale nic se nechytilo, poněvadž již to bylo suchý“.

Po nočním „pocení krví“ se obraz ve dne „potil vodou“. Děvečka Korpová událost klade do úterý „před tučným čtvrtkem“, tedy posledním čtvrtkem masopustu: „Ten outerý začal se potit vodou, to jsem viděla, paní ho viděla ponejprve, ona mě potom volala, když jsem prala v komoře, já jsem běžela se dívat, v tváři se potil, byla voda čistá, potom zůstaly, když usychal, flíčky přižloutlý, v koruně jsem taky viděla ten pot, sice nikde jinde, až podruhý zase vyšla jedna krupice vody jak hrách a tekla až na ruku a byla jen jedna, taky zůstalo znamení přižloutlý, když se to ponejprve stalo, viděla to paní a poslala pro pana hejtmana, ale když on přišel, nebylo již tolik krůpějí, podruhý nevím, kdo to ponejprv viděl, já nebyla doma, když jsem přišla, bylo více lidí tam, potom ponejprv se v koruně potil, byly čistý, podruhý tu jednu kapku, potřetí po pravej straně v tváři, počtvrtý po levej straně v tváři, a ty nepadaly dolů, ale zůstaly znamínku až do večeře, potom nebylo tak tuze znát, ponejprv před jednou hodinou před polednem, podruhý zase v ten čas, potřetí v středu zase v ten čas, potom počtvrté zase v ten čas“.

Popis úkazu je překvapivě podrobný; Kateřina Korpová, která předtím udala rozměry pokoje v přesných mírách, si i tady potrpí na co nejpřesnější, tentokrát časové údaje; dnešní vyšetřovatel by ji nazval ideálním svědkem.