Povídkou Lucie Holé ze sbírky krátkých próz Příznaky (2018) zahajujeme volný letní seriál, v němž na Bubínku Revolveru v ukázkách připomeneme některé z knih, vydaných v posledních letech v Edici Revolver Revue.



Lucie Holá
Plevely
(ukázka z povídky)

V neděli jsem se vracela na kole z nákupu (není nic hezčího než obstarávat v létě živobytí jízdou), když mladík jdoucí proti mně utrhl heřmánek rolní na chodníku při cestě a připojil ho k divoké růži, kterou už nesl. Ten malý trávníček na rohu dvou ulic v okrajové anebo téměř okrajové čtvrti hlavního města vyvolal v tu chvíli epidemii trhání plevele. Starší dáma, opravdu starší, se s radostí sehnula ke komonici lékařské, zatímco pán s hůlkou v ruce jí vysvětloval, že komonice dobře voní ve skříni a odpuzuje moly. Postavila jsem kolo, protože komonice moc dobře vypadá ve váze, ať už žlutá, nebo bílá, a zapředla jsem s těmi dvěma řeč o kráse polních květin. Jste můj člověk, řekla mi ta paní a pán řekl, že se mu také líbí, ale že je to vlastně obyčejný plevel. Tak se stalo, že jsem si založila živnost na internetu, neprodávám žádné věci, prodávám nápady, poskytuji rady a služby. Mým oborem jsou kytice městských plevelů. Na svých stránkách mám fotografie neuvěřitelně košatých barokních kytic sestavených z toho, co roste před domem, v broušených vázách tvaru kuželky, anebo křehké minimalistické květiny v jednoduchých levných nádobách z obchodu, sklenic od marmelád a nápojů, anebo naopak v drahých keramických a porcelánových vázách. Každá rostlina je popsána, často doporučuji lokalitu, kde ji nalézt, kromě těch, které rostou jednoduše všude. Lidé mi posílají fotografie, určuji jejich úlovky, radím, co se k čemu víc hodí, co hned zvadne, co vydrží, případně pustí kořeny. Daří se mi.

Plevely mě naučily uvědomit si mnohem víc než jen skladbu kytice a nalezení vhodné nádoby, plevely se ve váze chovají úplně jinak. Jestliže si přinesete květinu z obchodu, její hlavní vlastností je květ, často je to vyjádřeno i tím, že list vám k tomu květinářka doporučí. S plevelem se to má jinak, květ je mnohem menší, často bývá kvítků víc a jsou nenápadnější i barevně. U plevelů je zajímavé sledovat jejich stavbu, struktury, vztahy. Když jako základ kytice použijete popínavky, do středu umístíte nějaké drobné kvítky a završíte travami, nemůžete se splést, kytice je nádherná, bohatá a barevně zajímavá tak, že stále přitahuje zrak a nutí vás objevovat tvary listů, stonků a kvítků.

S plevely je to jako s lidmi, jsou rostliny, které jsou tak dominantní, že se k nim už nic jiného nehodí, to je třeba růže. I planá růže s křivolakým stonkem a s několika kvítky, z nichž některé už odkvétají a jiné jsou ještě poupaty, je ráda sama. Někoho si pozvete na návštěvu a nikoho dalšího už nechcete vidět. Stačí to. Radujete se z jednoho člověka, posloucháte ho, obsluhujete ho a už je plno. Jiné květiny stejného druhu se dobře snesou ve váze ve velkém množství, a to je naopak nádherný pocit plnosti, myslím například kopretiny. Teprve když je jich hodně, je pocit krásy dokonalý. Připomínají houf dětí, které k vám přijdou na svačinu, a vy v jejich množství sotva rozeznáte to svoje. A přece jen jsou kopretiny dospělé, spíš než děti připomínají možná baletní soubor. Stejný kostým, stejná vůně. Možná, že nejsou tak dospělé, možná jsou to takoví ti mladíci a dívky do třicítky ve stejné módě, stejných názorů, kteří přijdou s láhví na mejdan, posedají si na gauč a na zem a chtějí si to užít. Otevřou víno, pustí muziku, někoho potkáš v koupelně, prostě kopretiny.

Podobná společnost panuje u lupin neboli vlčího bobu. Jedna ve váze je nějaká osamělá, nedomrlá, ale s jinými rostlinami se nesnáší dobře, protože má výrazné velké modré květenství i husté velké listy. Teprve když je se svými kumpány, je najednou všechno v pořádku. Na rozdíl od kopretin, lupiny jsou pánská společnost, třeba u karetního stolu.

V létě miluji opulentní barokní kytice ve velkých skleněných vázách kuželkového tvaru. Skleněné proto, že je příjemné vidět stonky i vodu, a když začne zelenat, je jasné, že je nutné ji vyměnit. Kuželkový tvar, tedy takový, který má užší hrdlo náhle se rozšiřující, pod krčkem pak kapkovité bříško končící štíhlou nožkou na květovitě rozšířené patce, tak tento tvar umožňuje rozevřít kytici, a přesto jí pevně spoutat stonky tak, aby držely v té poloze, kde je potřebuji mít. Pěknou dominantou v takové kytici je komonice, ať už žlutá lékařská, anebo bílá obecná, má pěkný sošný tvar s mnoha rameny zakončenými špičatými květenstvími s drobnými kvítky a lístky jsou drobné rovněž. Trošku připomíná svícen. V nižším patře kytice je dobré použít některou z plazivých jemně kvetoucích rostlin, jetel luční nebo alpinský s purpurovými kvítky s trojitými štíhlými lístky, ještě lepší je však vičenec ligrus s nápadnějším a fialovějším květem, s drobnějšími zpeřenými lístky, nebo vikev plotní, jež má fialkové květy méně výrazné. Do mezipatra se hodí pěkně rozvětvený bedrník, bílé nebo žluté závojovité svízele, někdy příjemně doplní kytici hluchavka bílá. Hezký květ jitrocele prostředního přidávám jen s vědomím, že vydrží jen den, maximálně dva, pak je nutné jej z vázy odstranit či nahradit. Takovou barokní kytici doplňuji vysokými stébly trav, nejlépe třeslicí obecnou se srdcovitými konci jemně splývavých klásků, vynikající je uklánějící se ovísek ve dvou barevných variantách, v tmavé s rudými tóny, a v světle zelené. Nakonec propojuji kytici dvěma větévkami psího vína, divokého chmele či jiné parazitické rostliny, které se vinou z vázy až na stůl, navozujíce dojem antického festonu. Bohatá letní kytice výtečně doplní stůl plný lahůdek, s mísami hroznového vína, meruněk, třešní, se saláty různých barev a tvarů politými lehčími lazurovými zálivkami, s talíři oliv a mořských plodů, vše připraveno pro veselou společnost, kde jeden, většinou muž, rád vtipkuje a baví ostatní hosty, muže i ženy, kteří se navzájem dobře znají, a přesto až po požití jedné nebo dvou sklenek se osmělí k lehkovážnějším hovorům. Nezapomínejme tedy víno dolévat střídmě, vodu kyticím pak hojně, protože některé plevely překvapivě hodně pijí.

Někdy se stane uprostřed léta, že trávníky posekají, někdy je tolik pracovních sil, že sekají pravidelně a stále a téměř všechny divoké kvítky (a také motýli) vymizí. V takových případech se musíme uchýlit k prostým malým aranžím ve skleněných vázách jednoduchých, nejlépe kónických tvarů. Odškodnit se můžeme tím, že jich můžeme postavit na stoly nebo parapety oken mnohem víc. Jak vynikne krása jednoho, dvou až tří rovně vztyčených bojínků vedle zeleného rozsochatého pryšce chvojky, nebo vedle visící snítky svlačce polního s několika kalíšky narůžovělých květů, případně vedle čičorky pestré.

Pokud ani bojínky nenajdeme a trávníky jsou opravdu nízké, použijeme jeden dva klásky jílků vytrvalých, případně ječmene myšího, ale ne obojí současně, doplníme několika stonečky rozrazilu rezekvítku, které ty sekačkové hody obvykle přežijí.