Úryvkem z prózy Morituri Jaroslava Formánka (2017) pokračujeme po ukázkách z děl Lucie Holé, Bronky NowickéSusanne FallBorjany Dodovy v letním seriálu, v němž na Bubínku Revolveru připomínáme některé z knih, vydané v posledních letech v Edici Revolver Revue.



Jaroslav Formánek
Morituri
(ukázka)


Kostlivci ve skříni se zkrátka hlásí o slovo.

Mladá Čuránková tak manželovi vyčte jeho dávnou milenku, aby byla nařčená z neschopnosti dodělat si školu a bavit se o něčem jiném než o stupidních televizních seriálech. Babička to naopak schytá od dědy, že její bratr kdysi emigroval a ohrozil tím celou rodinu. Děda je pro změnu označen za prospěcháře s holou řití, jenž díky svatbě zadarmo přišel k vile.

Dusno samozřejmě narůstá a v nesnesitelné atmosféře hádek každého s každým vznikají efemérní účelové aliance. Například zeťák se překvapivě spojí s tchýní, kterou nikdy neměl rád, proti své manželce. Dělají si z ní srandu, že je odmala hloupá jako tykev. Nezahálí však ani děda a lstivě přiměje vnoučka, aby v kuchyni rodičů čural do hrnců s jídlem. Hlavně v neděli před svátečním obědem.

Aniž by to rodina tušila, proměnu atmosféry v útulné vilce sleduje z protějšího domu osamělý muž, co umí odezírat ze rtů, protože je hluchoněmý. Víc a víc tuší, že uvolněné zlo, jež se dalo do pohybu, nezadržitelně směřuje k tragédii.

A je to tady. Zeťák před nedělním obědem načapá synáčka při čurání do nudlové polévky s játrovými knedlíčky. Dědova lest vyšla najevo. V prudké hádce proto srazí tchána se schodů. Dutý pád těla zaslechne babička, jež dole v kuchyni krájí maso na španělské ptáčky. Ve zlé předtuše vyběhne na chodbu se zkrvaveným nožem v ruce. Když spatří dědu s roztříštěnou hlavou, zhroutí se vedle něj. K bezvládným rodičům ležících u paty dřevěného schodiště již spěchá zděšená dcera. Po zjištění, že mrtva je i matka, v záchvatu zoufalství vytrhne dlouhý nůž z její sevřené ruky a ostrý nástroj hodí po manželovi. Ten však na poslední chvíli hbitě uskočí. Nůž tak probodne synka, kterého na horní odpočívadlo schodiště přilákal křik a duté pády těl dědečka i babičky na podlahu. S šíleným výkřikem, cos to udělala, megero, skočí nešťastný otec po své manželce a uškrtí ji.

Hluchoněmý pozorovatel odnaproti vzhledem ke svému handicapu nemůže přivolat pomoc ani situaci nějak ovlivnit. Proto jen bezradně buší na své okno a na něco dole na ulici ukazuje, když si poslední Čuránek na zábradlí schodiště připravuje oprátku. Hluk i sousedova zoufalá němá gesta sice přitáhnou jeho pozornost, avšak vyloží si je jako snahu odradit ho od plánovaného činu. Proto se pouze smutně usměje, pokrčí rameny a zhoupne se. Po chvilce znehybní jeho škubající nohy. Do dramatického ticha, neboť do okna přestal bušit i pozorovatel, se ozve škrabání a kňučení. Pohřešovaný Ferda na chodníku před domem vyskakuje na vrátka. Před časem totiž utekl špatně přivřenými dveřmi a venku si slastně užíval nečekaně získanou svobodu, než ho přestala bavit a zatoužil po teple domova a pravidelné misce s granulemi.