Lidové noviny jsou už nějakou dobu dobrým zdrojem bezděčného humoru. V těchto dnech jejich redaktoři například vytvořili obsáhlý seriál ke čtyřicátému výročí Charty 77 (za 399,- Kč si zájemce může koupit zde), jehož užitečnost 5. 1. 2017 v rubrice Poslední slovo oslavil stálý spolupracovník listu Jan Rejžek. Učinil tak mimo jiné těmito slovy: „S velkým povděkem vítám cyklus, kterým Lidové noviny od zítřka budou připomínat čtyřicet let od vzniku Charty 77. Jen úplný trotl z Haló novin či odkud ho může nazvat ‚vymýváním mozků‘. Naopak, je potřeba neustále připomínat nesmírnou občanskou statečnost hrstky lidí, která už prostě nechtěla snášet ponižování zpupným normalizačním režimem a hrát s ním piškvorky na téma ‚My vás jako budeme podporovat, věšet na prvního máje do oken praporky, mávat na průvodech na tribuny s vašimi odulými tesilovými ksichty, a vy nás, veksláky, řezníky, pingly, taxikáře a zlodějíčky toaletních papírů a svorek ve státních podnicích, necháte na pokoji‘.“
Rejžkovy řádky (a drsňácká dikce) dnes přímo vybízejí k parafrázi: „S velkým povděkem vítáme cyklus, kterým bude časopis XY připomínat, že letos uplynou čtyři roky od chvíle, kdy se populistické hnutí oligarchy Andreje Babiše dostalo do Poslanecké sněmovny a poté do vlády (letos se také konají zásadně důležité volby do PS). Zvláště vítáme sérii kritických reportáží a rozhovorů s těmi, kdo s Babišem-Burešem odmítli spolupracovat, považují jeho hnutí za nebezpečné a dostávají příležitost znovu předložit své argumenty. Jen úplný trotl z Lidových novin či odkud to může nazvat ‚vymýváním mozků‘. Naopak, je třeba neustále připomínat občanskou zodpovědnost hrstky lidí, která prostě nechce nečinně přihlížet destrukci polistopadové demokracie a hrát s Babišem-Burešem piškvorky na téma ‚My se jako budeme tvářit, že jste před listopadem 89 nebyl nomenklaturní kádr, že váš vstup do politiky před pár lety s sebou nenese žádné zásadní potíže, že nejste v monstrózním střetu zájmů a že vaše vlastnictví několika velkých médií není nepřípustné – a vy nás, novináře, publicisty, zlodějíčky toaletního papíru a svorek v mediálních pobočkách Agrofertu, necháte dál předstírat, že jsme nezávislí (a mnohé z nás budete platit)‘.“
Na dalších řádcích téhož textu se Rejžek rozčiluje, že „sociální sítě umožňují, aby na ně lezli též všelijací zhrzení nomenklaturní komunisté, milicionáři, pomocníci VB, o důstojnících StB nemluvě“. Stěžovat si na něco takového v novinách patřících Agrofertu, to vyžaduje opravdu silný žaludek. Je nicméně možné, že Jan Rejžek nestíhá číst nic jiného než „nezávislý list s velkou tradicí“, pro který pracuje – proto známého lovce bolševiků a agentů StB upozorňujeme například na následující text ze Svobodného fóra: Po roce 1989 „Babiš hledal oporu u lidí, kteří měli informace a vliv, a ‚zalovil‘ v řadách bývalé StB. Obklopil se jejími exdůstojníky, z nichž několik pak zaměstnal. Tito lidé, ač museli ze státních služeb po roce 1990 odejít, si udržovali kontinuitu a vztahy s klíčovými postavami novodobých resortů vnitra a policie. Nejvíce věřil Babiš právníku Liboru Širokému. Ten pracoval u StB v odboru, který měl na starosti ‚ideodiverzní centra a emigranty‘. […] Další Babišův člověk z StB, Jozef Kubů, strávil podle dochovaných materiálů konec roku 1989 na školení KGB v Moskvě. A i když už v Agrofertu nyní nepracuje, je Babišovi stále nablízku. V roce 2014 se stal členem pražské buňky Babišova politického hnutí ANO. Celkem se kolem Babišova impéria po celou dobu jeho trvání objevilo nejméně dvacet bývalých důstojníků nebo agentů StB.“