Češi zkazí všechno, zkazili i Švejka. Udělali z něho psychologický typ, udělali z něho ideologii.
(Ladislav Jehlička)

Osudy dobrého vojáka Švejka patří k těm dílům světové literatury, jejichž rozsah vyvolává potřebu (arciť pro toho, kdo ji pocítí) knihou opětovně se probírat, nebráním se dokonce výrazu bloudit. Pamatovat si byť po několikerém čtení nepřeberné množství historek, úvah a anekdot, které svým postavám Jaroslav Hašek vložil do úst, vyžadovalo by fenomenální paměť, kterou proslul autor sám (o tom např. vzpomínky Františka Langera Byli a bylo). Také proto vznikalo a vzniká nemálo nepřesných či falešných citátů („To chce klid a nohy v teple!“), interpretací a s románem spojených omylů.

Nebyl li Švejk odmítán a zavrhován, pak byl vyzdvihován a následně interpretován jako román protimonarchistický a protimilitaristický, či jako oslava českého charakteru, veskrze tedy ideologicky, účelově a zjednodušeně. Hledat ve Švejkovi kvality jiného druhu se úspěšně pokusili teprve až představitelé uměleckého sdružení Skupina 42, především Jindřich Chalupecký a Jiří Kolář. Proč Haškova tvorba a osobnost našla odezvu v literárním i výtvarném díle Jiřího Koláře, je téma určitě zajímavé a rád bych se jí věnoval samostatně. Navažme na téma v úvodu. Ne každý omyl a nepřesnost pramení z nedůslednosti či snad špatného úmyslu. Ba co víc: omyl může dokonce vyjádřit podstatu. Měl bych být konkrétní. Jindřich Chalupecký napsal o autorovi Švejkových osudů znamenitý esej nazvaný Podivný Hašek, který byl později zakomponován do knihy Expresionisté (Torst 1992) vedle dalších Chalupeckého studií o Ladislavu Klímovi, Richardu Weinerovi a Jakubu Demlovi (mimochodem: tento výčet – Hašek, Klíma, Weiner, Deml – doplněný o Franze Kafku, tvoří „hroty pěticípé hvězdy“, jak zní jeho slova, autorů nejbližších Bohumilu Hrabalovi, dalšímu z těch nemnoha, kterým byl Hašek trochu něčím jiným než hlásala oficiální nota). Už jen to sousedství s jedněmi z největších solitérů české literatury ukazuje Chalupeckého originální a nekonvenční uchopení Jaroslava Haška (neznám odezvu, ale pokud studii četli např. zástupci různých švejkologických klubů a stolních společností, jistě byli, velmi eufemicky řečeno, překvapeni spekulací o Haškově domnělé homosexualitě). Avšak nechtěje jít ve stopách posledního období akademika Zdeňka Nejedlého, měl bych se vrátit k vysvětlení, proč se domnívám, že i nepřesnost a omyl mohou zůstat regulérní součástí nějaké teorie. V Expresionistech na str. 187 Jindřich Chalupecký píše: „Švejk sám je taky především řeč. Ne románový charakter. (…) Kým vlastně je, nedá se zachytit. (…) Hašek Švejka nikde nepopisuje, nedozvídáme se ani, jak je starý.“

A nyní zalistujme druhým dílem Osudů dobrého vojáka Švejka, kdy tento je po své slavné budějovické anabasi konečně poslán ke svému 91. regimentu, vybaven od píseckého rytmistra Königa úředním listem. Ten zní následovně (dovoluji si jej ocitovat až po kýženou pasáž, kterou snad netřeba podtrhávat): „Slavnému velitelství c. k. pěšího pluku č. 91 v Čes. Budějovicích. V příloze předvádí se Josef Švejk, dle dotyčného tvrzení býti pěšákem téhož pluku, zadržený na základě svého vyjádření v Putimi, okres Písek, četnickou stanicí, podezřelý ze zběhnutí. Týž uvádí, že se odebírá k svému výše označenému pluku. Předvedený jest menší zavalité postavy, souměrného obličeje a nosu, s modrýma očima, bez zvláštního znamení.“

Stejně jako ústřední figury Kafkových románů je v moderním pojetí také Švejk vnímán coby průvodce, který nám zprostředkovává jevy, postavy a děje okolní, zůstavaje sám toliko pojmem, někým, jehož trojrozměrná podstata uniká představivosti. Byť i toto vidění zůstává trochu sporné, rozhodně patří k těm, které jdou hlouběji ke smyslu a osvětlují třeba i určitou problematičnost filmových adaptací románu. Proto zde nechci nikoho, lidově řečeno, „nachytat na švestkách“ a obhajuji ten vědomě paradoxní názor, že omyl potvrzuje smysluplnou interpretaci, kterou Chalupeckého pojetí zůstává vzdor pasáži, kterou jsem ocitoval. Zkusme to formulovat takto: Ano, popis Švejkovy tváře v románu je – ale mění to něco na pocitech z jeho nepřítomnosti?