La Inthonkaew je thajská malířka, kreslířka a autorka plastik, která již skoro dvacet let žije v Čechách a která slovy Jaromíra Typlta „tvoří přesně na té těžko popsatelné, unikavé hranici, jež by měla dělit tzv. naivní umění od tzv. art brut“. Její obrazy byly představeny v Revolver Revue č. 110/2018.


Slunce pere koronaviry


Koronavirus uvězněný v kabelce

V posledních týdnech nekreslí a nemaluje nic jiného než koronavirus: jako by se napůl podvědomě rozhodla využít šamanského odkazu po svém otci a snažila se vir štětcem a tužkou zaříkávat, nějak jej magicky transformovat, přičemž z jejích kreseb vysvítá, že zároveň může jít i o transformaci člověka tváří v tvář koronaviru. La přitom maluje a kreslí s posedlostí, která je vlastní celému jejímu dílu, koronavirových kreseb a maleb vytvořila již na dvě desítky a stále pokračuje.


Zelené jablko a koronavirus


Helikoptéra s koronaviry


Mrtvý koronavirus

V koronavirovém cyklu přitom dochází k syntéze řady motivů, které provázejí její dílo již mnoho let. Je to například až obsedantně se vracející slunce, včetně starého symbolu slunce generujícího vítr. Takové se objevilo i v halucinacích jednoho nevzdělaného pacienta Carla Gustava Junga, který na základě shody těchto halucinačních obrazů s popisem mithraistických vizí ze starého papyru z Bibliothèque Nationale v Paříži zformuloval svou teorii kolektivního nevědomí. Podobně jako Jungův pacient ani La Inthonkaew coby prostá žena z thajského venkova, žijící v Praze, za velkou jazykovou a kulturní bariérou, nikdy neslyšela o mithraismu, ale ani o Jungovi, a zcela jistě by ji informace o jeho zkušenostech a teoriích ani vůbec nezajímaly. Přesto se archetypální motivy z kultur, které jsou jí cizí a naprosto neznámé, v jejím díle objevují často. Například na jiné kresbě z nejnovějšího cyklu vidíme dívku, která zahání koronavirus roztažením své vulvy, což je gesto záhadných soch sheela-na-gig, známých zejména z britských a irských středověkých kostelů. Experti se přou o to, jaký byl význam těchto soch, a La svým pojetím bezděčně potvrzuje výklad, který jejich funkci interpretuje jako magické odvracení všeho zlého.


Mithraistické slunce s koronaviry​


Koronavirová sheela

Na jiných kresbách lze vidět třeba pohřeb koronaviru, kterého se účastní v kruhu stojící děvčátka a houby, jimž dominuje muchomůrka červená, posvátná halucinogenní houba sibiřských šamanů a také oblíbená houba La. Jinde se pro změnu objevuje pro La významný motiv: silueta vlastních rukou obtažených tužkou, připomínající archaické gesto paleolitických lidí, známé například z jeskyně Gargas ve francouzských Pyrenejích. A na kresbě Pohled mezi nohama vidíme ženu, která se předklání, aby se podívala za sebe, což je podle thajské lidové pověry zaručená metoda, jak uvidět duchy. V pojetí La je její řitní otvor transformován v koronavirus a celá kresba se zdá snad dokonce významově souviset se stadiem alchymické práce zvaným putrefactio – alchymické motivy se ostatně v díle La ze záhadných důvodů, avšak opakovaně objevují rovněž.


Pohřeb koronaviru


Odtlačování koronaviru​


Odtlačování koronaviru​


Pohled mezi nohama​

Mezi nejvýznamnější motivy koronavirového cyklu bezesporu patří také nahota hlavní ženské, autoportrétní postavy na řadě kreseb v kombinaci s třetím okem či mnohočetnýma očima, což na symbolické úrovni odkazuje k zbavení se iluzí a zbytného životního balastu a k sebepoznání. Na konec tohoto složitého a vnitřně členitého zápasu s koronavirem můžeme položit takové kresby, jako je Polepšený koronavirus, Socha svobody stojící vítězně mezi koronaviry, Meditující, kde se koronavirus mění v auru kolem sedící postavy, nebo Koronavirovou mandalu, na níž se virus stává mandalou, symbolem vnitřní celistvosti. 


Polepšený koronavirus


Socha svobody s koronaviry​


Meditující v koronaviru


Koronavirová mandala