Charles Baudelaire, cca 1862, foto Étienne Carjat


Devátého dubna to bude 200 let, co se narodil Charles Baudelaire. Proč tedy neotevřít Květy zla?

Zkusme to se zatím posledním českým vydáním z roku 2017 v dávném překladu Svatopluka Kadlece. Kniha je stále na skladě a přes internet se dá pořídit za nějakých 250 korun. Umím si představit, že zapálenější z pedagogů by jistě mohli studentům právě ji v nejbližších dnech doporučovat. Z novějších vydání je tady také Kadlecův překlad v nakladatelství Levné knihy z roku 2001 (odpovědný redaktor neuveden), ale ten nebrat určitě, ten je jen k vzteku! Je tak levný, že někdy básni chybí i název (Nemocná Musa) a podle obsahu najdete například místo básně Kočka báseň Kočky (Baudelaire psal o kočkách rád a vytvořil několik textů s názvem Kočka i Kočky). Ale kočka sem, kočka tam, pojďme otevřít to nejnovější vydání z nakladatelství Garamond, kde byl odpovědným redaktorem Jakub Marek.

Na předsádce je krátký text. Hned v první větě se oznamuje, že dílo kvůli „často nemravnému a pohoršujícímu obsahu“ dostalo autora před soud. Nikoli domněle nemravnému či v uvozovkách nemravnému, ale nemravnému. Hotovo. Sugeruje to vážnou věc – že totiž to, co jsou mravné a co nemravné texty, je v literatuře jednou provždy dáno, někdo to rozhodl a Baudelaire, ten prostě psal nemravně… Ale nemravnost sem, nemravnost tam, pojďme číst dál.

Jenomže už ve čtvrté větě narazíme na podobně sugerující formulaci: „Baudelaire v jednotlivých básních prochází celou řadou různých stylů a nálad od závažných básní přes skandální, melancholické či hororové až po texty vyjadřující touhu po úniku.“ Ponechme teď stranou představu „skandálního stylu“ nebo „skandální nálady“. Zcela prázdné označení „závažné básně“ je fráze jako vystřižená z těch školních tříd, kde se poezie, namnoze dosud, vyučuje za pomoci podobných trestuhodných floskulí. Což pak vede k vytvoření zcela pomatených kritérií, podle kterých třídíme básně na mravně-závažné, nemravně-nezávažné a tak dál a tak podobně… A ještě se nám dostane poznatku, že melancholie či touha po úniku jsou patrně jen zábavnými rozmary, které za dostatečně závažné nelze považovat. Ale závažné sem, závažné tam, pojďme se raději začíst do básní samotných a doufejme, že studenti si z této záložky příliš nevezmou.

Kniha se holedbá tvrzením, že jde o „kompletní znění v překladu Svatopluka Kadlece“. A hle, tady je báseň Krásná loď – deset úžasných slok, ve kterých si Baudelaire tematicky vystačí s tím, že mladá žena jde ulicí, což je ovšem odevždy skutečná událost! A s ní přicházejí verše „Tvé nohy vznešené, pod sukní vířící ti, / sužují žádosti a temné choutky nití“. Vteřinu to zadrhne, ale pak čtenáři nejspíš dojde, že na konci druhého verše Baudelaire nepomýšlí na žádné nitě, ale má na mysli význam nítit, tedy rozněcovat či zapalovat, jen ho překladatel použil v dnes už archaické podobě, tedy „nitit“. To ovšem rozněcuje i otázku, zda toto místo přece jen pro dnešního čtenáře neopatřit vysvětlující poznámkou. Buď jak buď, máme co do činění s krásným příkladem, jak může překládaná báseň ožívat četnými významy – představa žádostivých nití, z nichž je sukně ženy utkaná, má totiž svoji nepopiratelnou vzrušivost…

A už jsme u ní – nejslavnější Baudelairova báseň ze všech. Mršina. A s ní obraz rozkládajícího se zvířecího těla v mnohonásobných záběrech a detailech. Druhá strofa: „a nohy zvedajíc jak prostopášná žena / a plna žáru potíc jed, / strkala nestoudně, nedbale rozvalena, / své pářící se břicho vpřed.“ I tady jsme vystaveni významovému posunu, ač na první pohled nezjevnému. Neboť z logiky obrazu těla se zvednutýma nohama, přirovnaného k prostopášné ženě, docela dobře vyplývá možnost spojení „pářící se břicho“. Mršina, ještě ve smrti vášnivě se pářící se svou vlastní zkázou, to je – baudelairovské... Jde ovšem o pouhou chybu, byť má svůj půvab. Kadlecův původní překlad totiž zní „pařící se břicho“ – v tom strašném vedru ho nafoukly plyny vzniklé při tělesném rozkladu.

Žádné kompletní znění Kadlecova překladu nám tedy nakladatelství Garamond nenabízí. Což lze zjistit i komparací s prokletým vydáním z Levných knih, kde je překlad Mršiny pro změnu uveden věrně, i s názvem…

Ó, vy Květy zla!