Minimální metafory jsou rozsáhlý cyklus vizuálních básní konceptuálního tvůrce Karla Adamuse. Jeho stejnojmennou výstavu, která právě probíhá ve Fait Gallery v Brně a jejíž kurátorkou je „Art Director“ této galerie Denisa Kujelová, provází text, jehož autorství není udáno. Když jsem se do něj začetla, uvědomila jsem si, že silně připomíná určité pasáže mé teoretické diplomové práce „Karel Adamus – soupis autorského archivu a analýza díla“, kterou jsem obhájila roku 2012 na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.

Zevrubnější komparace potvrdila, že text na webových stránkách Fait Gallery vznikl excerpcí, mnohdy přímo opsáním mé práce. Pro představu příklady dvou pasáží (v citátech ze své práce zde pomíjím poznámky pod čarou).

Příklad první:
„V navazujícím cyklu Kopií, který s Minimálními metaforami úzce souvisí a někdy je do nich i formálně přiřazován, je ještě více akcentován vztah mezi názvem a předmětem básně, mezi složkou označující a označovanou, ať již textovou či obrazovou, která je zásadním prvkem této části Adamusovy tvorby. Pro získání dalších důležitých indicií je často nutné věnovat pozornost i druhé straně díla.“ (https://www.faitgallery.com/soucasne-a-planovane/events/349.html)
„V úvodu k souboru Příspěvek k rozlišení, jakési sumě Minimálních metafor a vrcholnému dílu autorova nejvíce konceptuálního období, zdůrazňuje Karel Adamus, že je třeba věnovat pozornost i „druhé straně“ – tedy té, na níž je napsán název. Právě vztah mezi názvem a předmětem básně, mezi složkou označující a označovanou, ať vizuální nebo textovou, je klíčovým prvkem Adamusovy tvorby v období od poloviny sedmdesátých do poloviny osmdesátých let.“ (L. Rohanová: Karel Adamus – soupis autorského archivu a analýza díla, s. 31)

Příklad druhý:
„Procesuální charakter kresby se u Adamuse začíná uplatňovat od roku 1980 v cyklu Flosáží, ačkoli časově spadají do období Minimálních metafor a jsou do značné míry taktéž metaforické, nelze je do tohoto cyklu zařadit vzhledem k jejich zcela odlišné struktuře i východisku. Flosáže tvoří sekvence většinou na sebe navazujících čar nakreslených různě silnou linkou, avšak vždy monochromně černě tužkou rozdílné tvrdosti či fixem napuštěným tuší. Jsou vždy dovršeny jednou čarou barevnou, přičemž mezi kresbami jednotlivých černých čar existují různě dlouhé časové intervaly týdnů, měsíců, ale i několika let. Uzavření procesu růstu barevnou čarou, které dalo tomuto cyklu i název, symbolizuje květ (latinsky flos). Přestože mají Flosáže rozličné tvary, nejčastěji se jedná o opakovaně navazovanou linii, jejíž fáze probíhají v různém čase a mnohé z nich stále setrvávají v procesu růstu a vyčkávají na jeho další etapu či finální stádium květu.“ (https://www.faitgallery.com/soucasne-a-planovane/events/349.html)
„Flosáže (počínaje r. 1980). Toto intermezzo nepopisuje takové vybočení, jakým byl svého času Hold šlépějím, sérii Flosáží, ač časově zapadá do období Minimálních metafor a je do značné míry meta-forická, však nelze do tohoto cyklu bez výhrad zařadit vzhledem ke zcela odlišné struktuře (nesetkáme se zde s dualitou označující – označované) […] Flosáže jsou připomínány především jako cyklus, s nímž do autorova díla vstupuje fenomén času. To je důležité konstatování. Čas je totiž dějištěm procesu a proces je klíčová kvalita Adamusovy následující fáze tvorby akčního charakteru. Flosáže představují proces: tvoří je sekvence většinou na sebe navazujících čar nakreslených černě (tužkou, fixem, různě silně, ale vždy monochromně), která je završena jednou čarou barevnou. Mezi nakreslením jednotlivých čar jsou různě dlouhé intervaly (týdnů, měsíců i let), barevná čára kresbu dokončuje a uzavírá – odtud i název tohoto cyklu prací – symbolizuje květ (latinsky flos): předobrazem této konceptuálně založené kresby je tedy postupný růst rostliny dovršený jejím vykvetením. Flosáže mají různé tvary, nejčastější je zhruba přímá, opakovaně navazovaná linie. Protože ne všechny rostliny vykvetou, nejsou některé Flosáže zakončeny barevnou čárou symbolizující květ. A protože ne všechna semena vzejdou, některé Flosáže nejsou ani započaty, zůstaly prázdné.“ (L. Rohanová: Karel Adamus – soupis autorského archivu a analýza díla, s. 71)

Nenápadný pasus v textu na webu galerie – „Kromě nich však vzniklo také několik básní pracujících s textem rukopisným, technikou razítkování přibližující se stamp artu, dále básně kresebné a v maximální redukci užitých prvků i básně pracující s tzv. nulovou zkušeností.“ – vyhlíží jako prosté konstatování očividného, jako výčet technik, jichž autor při práci na tomto cyklu užíval. Pro toho, kdo není podrobně obeznámen s dílem Karla Adamuse, však dodávám, že cyklus čítá 2733 položek, což je počet, v němž může být očividné máloco. Je to zhruba čtvrtina Adamusova autorského archivu a naprostou většinu těchto vizuálních básní znalo v době vzniku mé diplomové práce kromě mne jen autorovo nejbližší okolí. Kategorizace Minimálních metafor neexistovala, na myšlenku ji vytvořit jsem připadla já a kategorizace pak vznikla během dvouměsíční práce na soupisu archivu.

Případným zájemcům mohu poskytnout podrobnější srovnání textu z Fait Gallery s mou diplomovou prací – převzatého textu je cca 70 procent. K nahlédnutí poskytnu i celou svou diplomovou práci. I já jsem v ní čerpala z různých zdrojů – všechny jsem však citovala.

Mou první reakcí při četbě onoho textu na webu Fait Gallery byl úžas. Podnětem k napsání tohoto textu byla reakce mého okolí, s nímž jsem se o svůj úžas soukromě podělila: je prý to dnes bohužel velmi běžné.


Edit 5. 11. 2020: Několik hodin poté, co byl na Bubínku Revolveru zveřejněn tento příspěvek, opatřila Fait Gallery v Brně reflektovaný text na webu následujícím dodatkem: „Pro vznik tohoto textu byly důležité práce Jiřího Valocha a Lucie Rohanové, která provedla celý soupis autorova díla.“ Tento dodatek nebyl ale na  webu galerie zatím poslední změnou, posléze ho nahradil „soupis použité literatury“. (Původní verze stránky je nicméně dostupná v archivu zde.) Způsob, jakým tak galerie učinila, klade mj. otázku, zda je to dobrá, či špatná zpráva. RR


Kontakt na autorku: rohanova@artarchiv.cz