Karel Haloun, foto Karel Cudlín, 2021
Karlu Halounovi k sedmdesátinám jsem napsal písničku a myslel jsem, že to stačí, jenže redakce RR mě upomněla, že bych měl přece jen napsat „bilanční portrét k životnímu výročí“, což by bylo poprvé, jelikož jsem v životě žádné bilanční atd. nepsal. V případě Karla Halouna je ovšem na bilancování příliš brzy – pořád podává výkony literární, výtvarné a jiné a je jedním z mála kolegů, kteří dovedou opravdu inspirovat. Poradil mi například, jak se vypořádat s texty do bookletu, když je málo místa – nedělit verše a namísto odražení dát svislá lomítka; od té doby to dělám u všech svých textů, zde ukázka:
Sedum křížků, Kájo zlatý, tohle že je ňáký věk? / Stále hbitý, rozevlátý, mladí mohou závidět! / Střídá psaní, hudbu, školu, cover design vytváří / kreslí v rytmu rokenrolu, po práci rád zapaří. // Na pivo si vykračuje, visáž stále moderní / doktor zase obdivuje čisté testy jaterní. / Svěží duchem, v těle páru, mašina je stále fit / v badatelně nebo v baru, může kouřit, natož pít! // Ve sborovně o svačině kolegové klábosí / na zdraví mu připíjejí, přikusují klobásy. / Jeho tvorba vzorem žákům, kreativním embryím / inspirací umprumákům k uměleckým orgiím. // V Brasilii, Bukurešti, New Yorku či ve Vídni / přednáší a vystavuje umění své solidní. / Ať Ti ještě dlouho slouží zdraví, štěstí samý květ / všichni po Tvé přízni touží, zůstaň s námi do sta let!
Za nejvýznamnější uměleckou spolupráci ovšem pokládám založení kapely Pornografičanka roku 2007 v restauraci U Rudolfina naproti Umprum, kde jsme spolu tehdy učili. Karel je muzikant, přestože na žádný nástroj nehraje. Jeho obaly na desky byly výrazné už v době mého mládí a jsou dodnes. Podílel se na visuální stránce mnoha významných kapel, jako by s nimi jel dlouhou šňůru, obaly nezdobí, ale dobře se vciťuje do řehole, kterou živé vystupování bezpochyby je. Z grafiky alba je cítit pot zkušebny, odér zakouřené šatny i kolotání hudebního provozu. Poetiku xeroxovaného undergroundu přenesl do současného grafického designu, kterému se zdárně vyhýbá, aby se mohl nerušeně věnovat psaní, které mu jde stejně dobře. Už se těším na další román!