Zítra, 22. prosince, uplyne 150 let od narození F. X. Šaldy (1867–1937). U příležitosti tohoto významného výročí přinášíme čtenářům Bubínku ohlédnutí za konferencí, již RR nedávno této osobnosti – od jejíž smrti na jaře uplynulo 80 let – věnovala. Autorem fotografií je Ondřej Přibyl, úvodní slovo na sympoziu, jehož se jako řečníci zúčastnili Jiří Brabec, Annalisa Cosentino, Jiří Flaišman, Libuše Hezcková, Michal Kosák, Robert Krumphanzl, Lucie Malá, Miroslav Petříček, Marie Rakušanová, Michael Špirit a Marek Vajchr, pronesla Terezie Pokorná:
Vážení a milí,
vítám vás na konferenci věnované F. X. Šaldovi. Navazuje na dvě sympozia, která Revolver Revue uspořádala v minulých letech. Ke všem třem podnikům jsme se s kolegy odhodlali z takříkajíc neodbytné potřeby a neodolatelné chuti. Jestliže ale impuls k sympoziu jirousovskému a stejně tak lopatkovskému vycházel ze skutečnosti, že hlubší reflexe jejich životních děl představuje do značné míry pole neorané, u Šaldy je to samozřejmě jiné: podnětem tu byla v jistém smyslu prostá skutečnost, že letošní kulatá výročí, pokud se nám podařilo zjistit, hrozí proběhnout víceméně bez povšimnutí, byť osobností Šaldova formátu tu věru nemáme nazbyt a byť i výročí mohou být dobrou příležitostí k něčemu víc než k pouhým formalitám. Taková laxnost v dnešní době není vůbec nic překvapivého, což ovšem neznamená, že nezbývá než ji jen mlčky vzít na vědomí, a tak se stát de facto její součástí.
Revolver Revue přitom mohla i setkání k výročím tak všeobecně známé, uznávané a zhusta reflektované veličiny, jako je F. X. Šalda, pojmout těžko jinak než po svém, tedy revolverově. Snad to nemusí být zcela od věci: spolu s mementem jistých bodů Šaldovy závěti, které je těžké nebrat v potaz, je dobré nezapomínat na jeho nechuť k oficióznostem. I proto se setkáváme v tomto ryze neakademickém prostoru Venuše ve Švehlovce. Hovořit tu přitom nebudou pouze ostřílení a respektovaní šaldologové, a to nikoli proto, že bychom si jejich práce a myšlenek nevážili. Čas jednodenního sympozia je omezený a my jsme chtěli dát příležitost k příspěvku o Šaldovi také alespoň některým z těch, kteří o něm výrazněji dosud nepojednali, i když by mohli mít co říct. Stejně tak se nám zdálo důležité, aby byla zvolená témata v jistém smyslu různorodá a rovněž aby tu promluvili řečníci různých generací, včetně té nejmladší. A také alespoň jeden zahraniční bohemista. Závěr konference pak bude patřit aktérům z okruhu divadla Masopust – výlučně pro tento den připravili vystoupení na šaldovské téma.
Z neodbytné chuti, o níž jsem mluvila a která redakci RR zpravidla přepadá ve chvílích, kdy má vskutku hodně co jiného na práci, vzniklo i další číslo příležitostných RR novin, které je zde čerstvé k dispozici. Obsahuje rozsáhlou anketu, v níž vybrané osobnosti dnešního kulturního a uměleckého života odpovídají na otázky po svém vztahu k Šaldovi. Zajímalo nás, jestli a do jaké míry jsou dílo a postoje tohoto nesporného klasika ještě dnes, či spíše právě dnes opravdu živé, provokující, inspirující, podstatné – a to nikoli v jakémsi všeobecném smyslu a významu, ale pro zcela konkrétní jedince, nejen ze sféry literárních a obdobných věd. Jak píše kolega Marek Vajchr v úvodu k této anketě, je to vcelku povážlivý experiment a mezi respondenty se také nesetkal pouze s kladnou odezvou. Nemálo jich však odpovědělo – co napsali a o čem celek jejich odpovědí svědčí či nesvědčí, už ponechávám případnému čtenářskému zájmu a úsudku.
Jeden z luxusů, které si Revolver Revue od svých samizdatových počátků už víc než třicet let dovoluje, spočívá v tom, že její redaktoři realizují nejen to, co považují za podstatné, ale především to, co je samotné zajímá a poutá. Když vznikala šaldovská anketa, nebyla jsem myslím v redakci jediná, kdo se vskrytu neubránil alespoň na chvíli úvahám o tom, jak by odpověděl sám. Teď zneužiji přítomné chvíle a na jednu z otázek tu za sebe odpovím veřejně. Ptá se na to, jaký z citátů, resp. myšlenek z Šaldy právě dnes vyzdvihnout. Ano, citovat, nota bene z Šaldy, se může jevit velice pošetilé, ba přímo trapné a hodné výsměchu, s o to větší chutí ale doznám, že osobně bych sto padesát let po Šaldově narození, osmdesát let po jeho smrti a víc než čtvrt století po pádu totalitního režimu v Čechách vybrala například tuto pasáž z prvního ročníku jeho Zápisníku:
„Tento Zápisník jest určen jen lidem slušným, vzdělaným, chytrým. Z pořekadla ,Chytrému napověz, hloupému dolož‘ budu se říditi jen první půlkou. Píši a budu psáti více v narážkách: na čtenáři jest, aby domýšlel a rozváděl. Hlupáků a sprosťáků budu si všímat co nejméně. Prozatím bude to však někdy ještě nutné, neboť český chlév Augiášův bobtná přímo hnojem a bylo by třeba celého pluku Herakletů, aby byl vyčištěn“.
Ano, vykašlat se na hlupáky a sprosťáky je stejně tak svůdné a chytré jako těžké a v určitých chvílích i neprozíravé. A kolik pluků Herakletů by bylo třeba na vyčištění dnešního českého Augiášova chléva? Přitom tu zbývá už jen pár čím dál unavenějších pěšáků, které pomalu můžeme spočítat na prstech jedné ruky a jejichž úsilí zápolit se stále bobtnajícím hnojem je čím dál méně viditelné. Nemyslím si, že by to tak muselo, natož mělo být, i když zároveň není pochyb o tom, že Šaldu měla a má tato země jen jednoho.
Závěrem jménem celé redakce Revolver Revue děkuji za všechny dobře míněné podněty zástupcům Společnosti F. X. Šaldy, která je spolupořadatelem této konference, Magistrátu hl. města Prahy a Ministerstvu kultury za jejich finanční podporu, Venuši ve Švehlovce za pronájem těchto prostor, divadlu Masopust za chuť připravit podvečerní program, Josefině Karlíkové za grafický design konference, Ondřeji Přibylovi za pořízení audio- a videodokumentace a Valerii Štětkové za přípravu pohoštění, na které jste o přestávkách srdečně zváni. A samozřejmě také těm, kteří tu v následujícím čase budou hovořit, i Vám všem dalším, kteří jste dnes přišli.
Dík i za Vaši pozornost.
Terezie Pokorná